Agitace.

Tak paní Jiřina se nám spustila do agitace...
Mhhh,
být občanem je chvály hodné,
ale v dnešní době, tak jak jsme to umožnili,
je tolik zpráv, analýz nevěrohodných,
bez možnosti ověření, neb je jich tolik...

Je to nefér...,
za což, samozřejmě paní Jiřina nemůže,
ale vzhledem k jejímu věku, zkušenostem...,
no...,
a pak se z toho stává agitace..., stejně,
jako byla v naší zemi, v době nesvobody...,
a to by si paní Jiřina, měla uvědomit,
neb v ní žila!, a slovo pravda,
tedy jeho význam, byl pojmu vzdálen,
měrou vrchovatou...

Jsem nevolič,
ne, že bych byl občan, který myslí jen na sebe,
ale mám za sebou léta těch, co tvrdili něco před volbami,
a výsledek byl tristní...
Proto já, až na výjimky,
chodím k volbám s čistým papírem,
abych vyjádřil, že mě nepřesvědčil nikdo...

Chodím do školy, jako asistent pedagoga
a stydím se před dětmi!, neb, co my dospělí předvádíme,
je otřesné...
Mladým předáváme "svět",
v takovém stavu, než nezbývá se stydět...

Proč jim to děláme (samozřejmě, nejen my, ale i ten tzv. vyspělý svět),
je mi záhadou..., a jsem si jist, že ji nerozluštím...
Smutný příběh...

Divím se,
že mladí neprotestují...,
zasloužili bychom si to...