Do týdne a do dne

Nedávno jsem potkal známého, který se mi svěřil, jak šel požádat ředitele firmy, kde má již osm let stejný plat, o jeho zvýšení. Pan ředitel ho posadil do křesla, sekretářku nechal uvařit kávu a pak vedl půl hodiny krásnou řeč o perspektivě firmy, aby v závěru smutně dodal, že pokud žadatel chce, aby firma prosperovala i nadále, nemá se touto malichernou otázkou již zabývat. Nikdy. Pod dojmem jeho projevu mu prý málem navrhl aby mu plat snížil.
Být tak poslancem, měl by jiné starosti. Systém odměňování našich volených zástupců a vládních činitelů je jakýmsi podivným způsobem nastaven tak, že se odměny za jejich dřinu zvyšují automaticky sami od sebe a to skokovým tempem. O nic nemusí žádat, systém pracuje za ně.
Nyní se však v parlamentu schyluje k pamětihodné bitvě. Malá část poslanců chce podpořit záměr vlády přibrzdit růst platů vrcholných politiků z dvaceti na devět procent. Většina je ale v zájmu svých rodin proti. Chtějí se i nadále vést vlakem, co nebrzdí. Někdy to ale může být nebezpečné.
Aby k rozhodující bitvě vůbec došlo, je zapotřebí zařadit platový zákon na pevný termín schůze komory. V tom vidí odpůrci brzdy svoji šanci. Většina zákonodárců by mohla program mimořádné schůze neschválit, nebo se hromadně nedostavit na hlasování. Ale má to háček. Takto okatě projevená nenažranost by poněkud podráždila voliče. Takže uvidíme. Do týdne a do dne.
Pokud novela o devíti procentech neprojde celou legislativní mašinérií, vzrostou jejich základní platy od ledna automaticky a bude vymalováno.
Není to tak dávno, co si jeden poslanec (nebudu ho jmenovat), pobírající jako předseda nějakého toho parlamentního výboru přes dvě stě tisíc korun měsíčně, stěžoval, že za tak bídný peníz nemůže uživit svoji početnou rodinu. Mnoho nescházelo a byla vyhlášena národní sbírka, aby jeho rodina netřela bídu s nouzí.
Tak jak to vlastně je? Nyní naši volení zástupci lidu nyní pobírají základní plat 75 900 korun hrubého měsíčně. Od ledna by to tedy dělalo bratru 90 600 korun. Pokud by brzda zafungovala, dostali by „jen“ 83 900 korun. Ani to není špatné. Skoro to vypadá jako by smyslem hry byly samotná hra s veřejností. K tomu každý zákonodárce pobírá paušální náhrady od 39 400 Kč do 53 500 Kč, v případě zvýšení od 47 100 Kč do 63 900 Kč. Ovšem tento základní plat bere jen dvacet poslanců, ostatní jsou parlamentní funkcionáři všude možně a tam je to už platově mnohem lepší.
A pokud si lid mezi sebou šeptá, že mnozí z nich jsou i zadarmo drazí, tak vězte, že je to zcestná myšlenka, zcela jistě pocházející z dílny ruských hackerů. Vždyť ti lidé z parlamentních lavic pracují do roztrhání těla pro (svoje) naše blaho.

Pozn.: Poslední věta je příkladem uvědomělé autocenzury, o které jsem se zmínil v článku Všechny krásy světa.