Hldovka jako akt vydírání

Bývalý disident a polistopadový ministr vnitra Tomáš Hradílek bude držet hladovku, dokud se prezident Zeman nevzdá své další kandidatury. Při veškeré úctě k panu Hradílkovi, by mě zajímalo, zda zcela domyslel, jakého džina vypustil z láhve.
Když byl před lety zvolen Miloš Zeman prezidentem České republiky, všichni ti salonní intelektuálové z pražské kavárny ječeli, že je potřeba přímou volbu zrušit. Samozřejmě. Protože nevyhrál jejich kandidát. A navíc o něco později jejich kolegy ve Spojených státech postihlo totéž.
Bylo jen otázkou času, jaký špinavý trik se pokusí vymyslet pro nastávající volbu hlavy státu. Hladovka pana Hradílka se štamgastům ze zmíněné kavárny velmi hodí do krámu. Proto má tato nesmyslná hladovka a hazard se zdravím jejich plnou podporu. Bez ohledu na následky. Pokud pan Hradílek dojde k újmě na zdraví, nebude to rozhodně mít na svědomí Miloš Zeman.
Co kdyby se našlo dalších osmnáct lidí a každý z nich držel hladovku, aby nekandidoval žádný z uchazečů? Každý hladovkář za jednoho uchazeče. A co kdyby třeba další osoby drželi hladovku za zrušení parlamentu?
Jak už jsem naznačil, pana Hradílka si vážím, ale jeho postup považuji, když to řeknu velmi korektně, za nepříliš moudrý záměr.
A nestal by se z toho další neblahý národní zvyk? Dosáhnout svých cílů prostřednictvím obludného vydírání?