Nedovolíme jim to

Mladí muslimové ve Francii, Německu a Skandinávii si z ničení křesťanských památek udělali sport. Jen v únoru a březnu tohoto roku došlo ke čtyřem útokům na svatostánky ve Francii. Nejznámější je podpálení kostela svatého Sulpicia, který sehrál významnou roli v kontroverzním románu Dana Browna. Již v roce 2017 uváděla německá policejní zpráva, že v Bavorsku bylo poničeno dvě stě kostelů a mnoho křížů. Policejní zdroje ve svém antiseptickém slovníku napsaly, že pachatelé byli mladiství výtržníci s migračními kořeny. Možná polští instalatéři a čeští doktoři. Ovšem jiné zdroje už z Merkelové a spol. strach neměly a popsaly pachatele, dle jejich jekotu, jako mladé islamisty.
A evropské vlády raději mlčí. Západní civilizace tak vyhazuje na smetiště všechno, co za staletí vytvořila. „Liberálové muslimům ochotně podávají provaz, na kterém se nás chystají oběsit,“ píše Benjamin Kuras v knize Jak zabít civilizaci.
Jsme v tom všichni – vítači i odmítači migrantů, elity i obyčejní lidé. Nám všem hrozí, že naši kulturu vystřídá totalita, skrývající se za náboženstvím, totalita systematicky potlačující krásu, radost, humor, tvořivost a pochybnosti.
Jen tak se mohlo stát, že ještě do plamenů hořící katedrály Notre-Dame pařížská oficiální místa horlivě oznamují, že požár nekvalifikují jako teroristický čin. Tím si oficiální místa bezpečně zadělaly na vznik konspirační teorie. Navíc načasování požáru musí nutně budit podezření. Šéf firmy, která rekonstrukci střechy provádí, sice důrazně tvrdil, že na střeše katedrály neprobíhaly žádné práce s tepelnými zdroji, ale je ignorován jako nepříjemná překážka v harmonickém soužití s náboženstvím „míru“. Aby nenastalo ohrožení bezpečnostní struktury ve Francii, příčina požáru bude nejspíš nalezena v nějakém odhozeném vajglu anebo elektrickém zkratu v místech, kde žádné elektrické vedení nevede.
K tomu se připojují výbuchy kostelů na vzdálené Srí Lance. Tady situace nebyla zpočátku tak jednoznačná. Žijí zde buddhističtí Sinhálci (zhruba 70 %), hinduističtí Tamilové (13 %), muslimové (9 %) a křesťané (7 %). V roce 1983 vypukla mezi buddhistickou většinou a tamilskou menšinou občanská válka, která s různou intenzitou trvala až do roku 2009. Napětí ovšem přetrvává.
Všude na světě se buddhisté vyznačují svojí mírumilovností a hinduisté náboženskou tolerancí. Na Srí Lance se zřejmě uplatnila poučka, že výjimka potvrzuje pravidlo. Křesťané se společně s muslimy ocitli uprostřed tavícího kotle a občas se stávali obětí jedné či druhé strany. Dodnes na Srí Lance trvá buddhistická nevraživost (jak jsem uvedl – naprosto světová výjimka) ke křesťanům. Komplikují jim bohoslužby, modlitby apod., ale bez otevřeného násilí.
Ve chvíli, kdy agenturní zprávy oznámily, že na výbuších se podíleli minimálně dva sebevražední atentátníci, karty byly vyloženy na stole. Srílanští buddhisté a hinduisté nejsou sice žádní andělé, ale sebevražedné atentáty nepraktikují.
Na velikonoční pondělí agentura AFP uvedla, že skupina podezíraná z nedělních útoků na kostely a hotely patří mezi srílanské islamisty Tauhíd džamáate. Úřady nyní zjišťují eventuální spojení dotyčné islamistické skupiny se skupinami ze zahraničí.

Osa zla, sama sebe označující za náboženství míru, však ducha Evropy nezlomí ani neovládne. Nedovolíme jim to.
Připomeňme si to dnes, na velikonoční pondělí.