Nezávislý tisk

Nedávno jsem potkal jednoho známého, bývalého novináře, který se ke své profesi znovu dostal po roce 1989, aby ji opět po pěti letech znechuceně opustil. Vracím se raději do výroby, oznámil. Tam ho ostatně po osmašedesátém poslali nastupující normalizátoři. Aby se prý více sblížil s pracujícím lidem a zapomněl na své rejdy. Tehdy mu bylo necelých třicet a sblížení mu šlo docela dobře. Brzy se s jednou kolegyní z výroby oženil.
Dal mi přečíst několik svých současných fejetonů. Píše většinou do šuplíku, něco dává na internet. Ale s těmito fejetony udělal malý pokus a nabídl je médiím tzv. hlavního proudu. Odpověď žádná, tedy ani ta odmítavá. Druhý den jsem mu telefonoval: „Ty fejetony jsou fakt moc dobrý, mají skvěle vystavěnou pointu, čtivé, ale vlastně se nedivím, že je všude odmítli." On se jen do telefonu zasmál. „Však jsem ani nečekal, že je otisknout, dnešní doba je na politickou satiru obzvláště háklivá".
Doba nedoba, problém je někde jinde. Média hlavního proudu ústí do jednoho koryta. Dvoje hlavní a nejčtenější noviny skoupil jistý, teď už bývalý, ministr, který pak vyhlásil, že do jejich obsahu nebude zasahovat. Bohužel zmíněné fejetony se především zabývaly přehmaty naší drahé (myšleno v původním slova smyslu) vlády, činností jistého ministra (ostatní kradou, já čerpám) a nejlepší fejeton se jmenoval Jak postavit čápovi hnízdo. Ministr,velkouzenář a tiskový magnát prý do obsahu svých novin dle svého tvrzení nezasahuje. Objevily se sice jakési nahrávky, které naznačovaly pravý opak, ale jistě šlo jen o zlovolný počin skvělého imitátora. Pokud to ovšem imitátor nebyl, pak by pan Bývalý měl hodně co vysvětlit a to bez ohledu na to, jakým odpudivým způsobem byly nahrávky získány.
Nezávislosti tisku házejí klacky pod nohy sami odpovědní redaktoři, kteří mají dost silně vyvinutý pud sebezáchovy, aby věděli co tiskout a co ne.
Vlastně se v této oblasti vracíme do dob nechvalně minulých- nejen s pudem sebezáchovy, ale i s nezávislostí tisku.