PROČ BYL KENNEDY POPULÁRNÍ?

Po materiální stránce přinesla 50. léta Americe prosperitu. Blahobyt však měl i svoji stinnou stránku. Zatímco předměstí vzkvétala, centra měst prožívala úpadek. Nové bohatství nepřineslo prakticky nic nemajetným vrstvám a černochům. Na Jihu pokračovala segregace černochů, kteří požadovali změny.
John Fitzgerald Kennedy byl prvním velkým politikem nového věku. Svoji politiku formuloval a získával pro ni podporu pomocí nových komunikačních technik - televize a průzkumů veřejného mínění. Jako prezidentský kandidát Demokratické strany říkal lidem, co nejvíce toužili slyšet, a to s elegancí, v dobré náladě a s osobním nasazením. Zavázal se, že Ameriku opět "uvede do pohybu", přišel s politikou nové hranice. Ve svém inauguračním projevu prohlásil, že "pochodeň byla předána nové generaci", a požadoval, aby i jeho krajané nesli břímě "zápasu proti nepřátelům lidstva: tyranii, chudobě, nemocem a válce".
Byla to povznášející vize a Američané, zvláště mladí, jej za to milovali. Kennedy působil jako mladý princ, který dokáže uskutečnit sny. Bílý dům se stal dvorem, místem, kde se setkával lesk s úspěchy i módou. Jako by opět ožil palác Camelot z artušovské legendy, v níž roli krále Artuše hrál sám John F. Kennedy. Jen málo Američanů tehdy vědělo o méně
obdivuhodných stránkách života na jeho dvoře a ti, kdo si snad připomněli konečný osud krále Artuše, Camelotu a kulatého stolu, si své výhrady nechávali pro sebe.