Po porážce Německa mohli Spojenci v létě roku 1945 soustředit všechny síly na rozdrcení japonské válečné mašinérie. V Japonsku bylo připraveno bojovat až dokonce přes
2 miliony vojáků a 9000 letadel určených pro sebevražedné lety kamikaze. Američtí odborníci odhadovali, že hromadná invaze do Japonska by si vyžádala životy asi 500 tisíc amerických vojáků a že by zahynuly miliony japonských obyvatel.
V obavách z tak obrovských potenciálních ztrát začaly Spojené státy uvažovat o použití atomové bomby. Dvacátého šestého července roku 1945 Spojené státy, Británie a Čína varovaly Japonce, že pokud nebudou bezpodmínečně kapitulovat, hrozí jím "rychlé a úplné zničení". O atomové bombě však v tomto varování nebyla ani zmínka.
Japonci tyto požadavky posměšně odmítli. I když někteří vládní úředníci na prezidenta Trumana naléhali, aby nechal svrhnout atomovou bombu na neobydlenou oblast a tak Japoncům předvedl ničivou sílu nové zbraně, jiní naléhali, aby bombu použil bez varování.
O svržení atomových bomb na Hirošimu a o tři dny později na Nagasaki se ji dlouho diskutuje. Obhájci Trumana rozhodnutí poukazují na skutečnosti, že atomová bomba ukončila válku a že ušetřila životy spojeneckých vojáků, tvrdí se, že japonské síly měly pokyny, aby v případě americké invaze zabili všechny civilní i vojenské zajatce. Kritikové tvrdí, že použití bomby bylo nemorální a že Japonci mohli být poraženi konvenčními prostředky - bez ohledu na oběti.
Z knihy: Nejdramatičtější historické události, které změnily svět.
PeopleSTAR (1 hodnocení)