" Osud našeho světa"

" Osud našeho světa" ( filozofická polemizace)
| Marie Bernadeta | Moje filozofie


V každém člověku je kousek něčeho nadpřirozeného, každý z nás skrývá osobité kouzlo života.

Tento svět, jak jej známe, je pomíjivý. Vždyť pro každého člověka je tento svět místem jeho života a zároveň i kletba od počátku vyslovená, neboť každý začátek je nutně spjatý s koncem vlastním.
Osud tohoto světa je nejistý, pro nás, jako jednotlivce, je však víceméně před i po našem žití vpravdě nepodstatný, řekl by si každý. Ale chyba lávky, kdo si myslí, že duchovní svět nás teprve čeká, ten se velmi mýlí, neboť každý z lidí je kromě fyzického bytí také součástí bytí duchovního.
Osud našeho světa je totiž ponořen do rukou světa duchovního, t.j., že všechno v tomto světě se odvíjí od myšlenek a úmyslů jako takových ve všem prvotních, to znamená, že všechno je prakticky závislé na srdcích jednotlivých lidí.

Pohlédněme si každý do srdce, zvažme způsoby, které preferujeme a nahlédněme každý sám sobě do svědomí...Máme-li ovšem kam se dívat, neboť život mnohých lidí probíhá jaksi nevědomě. Jejich duše nejsou probuzené k životu, nýbrž setrvávají jakoby v trvalém spánku pošetilosti a nevědomosti sami o sobě, což se rovná duchovní smrti a zároveň naprosté vzdálenosti od zdroje života.
Zdroj života je pro každého něco jinak osobité, vcelku se však nakonec všichni shodnou na pojmu
"Slovo" či "Tvůrčí myšlenka", což můžeme shrnout pod slovo " Stvořitel".
Pak se můžeme všichni přít o to, kdo je tím zdrojem života a strávit v těchto přích i mnoho hodin. Je to na nic se hádat, každý člověk má osobité poznání a právo na svůj vlastní názor, který si tříbí životem zde na zemi, učí se skrze hmotu a bytí v tomto světě poznat pravdu svého Ducha, jenž má zvítězit nad vlastním hmotným tělem a nad obrazem hmoty jako takové.
Nad vším pomíjivým a přirozeným si můžeme vytvořit jakýsi nadhled vnímáním vnitřní podstaty věcí a dějů v tomto světě a v našich životech, které prožíváme na těle i na duchu. Osud tohoto světa je ponořen v našich živých duších, t.j. v pravé podstatě bytí člověka.

Podle toho, co můžeme vnímat sami na sobě i všechno kolem sebe, vidíme a usuzujeme v současné době odklonu od přirozeného života na úplný zmar všeho přirozeného v nás i v celém světě, neboť pošetilost, pýcha, nevědomost a další odklon od zdroje života vede nutně do temnot v našich srdcích a ve všem, co konáme se odrážejí naše úmysly a myšlenky.
S tím souvisí i způsoby našeho chování, které volíme a preferujeme vzhledem k životu či ke smrti.
Všechno v tomto světě je podřízeno zrození- vzniku a smrti- zmaru ( entropii), každý rozklad složitých věcí či hmoty na části jednodušší však s sebou přináší něco nového v čase. Osud tohoto světa je tedy spjat nutně s přicházením, vznikem a odcházením, zánikem a zároveň plynutím v časovém prostoru vesmíru i mysli každého člověka jednotlivě.
Je třeba pozvedat svou mysl k životu a hledat všechno živé a pozitivní a pozvedat život jako takový, nikoli, vyzdvihovat vlastní náklonost k nízkému jednání a zvrácenou mysl, kterou přitahují věci vedoucí ke smrti. Smrt v tomto světě jako taková, která je zmarem hmotným a rozkladem na humus v zemi, pro duši je pak přechodem k něčemu novému a k životu v nové formě a je vlastně osvobozením od trýzně života v tomto světě, který se stane v hmotném světě tělu i duši zcela nesnesitelným a neslučitelným s trváním jako takovým.

"Chceš-li změnit svět, změň sám sebe!"
Trefnější by bylo říci, pozvedej sám sebe k žití!
Všechno je o přijetí a odevzdání zároveň, neboť žádný život nepřišel sám od sebe.

Proč myslíte, že se náš vědomý život střídá s životem nevědomým, t.j. život bdělý s životem ve spánku?
Ano, je fakt, že tělo potřebuje regeneraci a spánek, nevědomý stav je tou jedinečnou možností, jak dát své tělo do pořádku, pravda ovšem je, že duše se ve spánku nejspíš nudí a možná má i svůj osobitý nevědomý život, který probíhá v duchovní rovině každého člověka v podobě obrazů v mysli zachycených a prožitých duší jako živý sen.
To jsou skryté věci a je pravděpodobné, že i v tomto tajemství spánku a živých snů je skryt osud náš i druhých lidí, ke kterým v mysli a v obrazech svých snů přicházíme a činíme pro ně dobro nebo jeho opak, podle toho, k čemu lne naše srdce, k životu či ke smrti.
Zde mi přichází na mysl obraz Knihy života a a Knihy smrti, ve které jsou všichni živí i mrtví zapsáni.
Tato kniha je utvořena z mysli všech živoucích duší a skrze jejich skutky je zpečetěn i osud každého člověka, jemuž byla propůjčena v tomto světě svobodná vůle v každém rozhodnutí a tedy i volba, té či oné Knihy, Slovo je živé a žije v našich srdcích a myslích zároveň, osud tohoto světa je v naše smýšlení a skutky ponořen , ať už vědomě či nevědomě k jedné ze stran lnem.
A tak je ve výsledku živé " Slovo", myšlenka, z níž vychází naše konání, naším osudem. Osud tohoto světa je skryt v srdci každého člověka.
Darmo však neodříkáváme v modlitbě k Anděli Strážci prosbu:
" Tělo, svět, Ďábla přemáhám, na tvá vnuknutí pozor dávám... ".
Řiďme se vnuknutím shůry, vlastním rozumem a pravými úmysly a buďme pomocníky duchovních světů, které vedou k pravému a ctnostnému životu. Zvažujme své myšlenky a mějme na mysli úctu k životu v sobě samých. Hledejme pravdu o svém žití, hledejme smysl svého života v každém svém skutku a konání a uchopme osud svůj i světa do svých dlaní, je to tak prosté a jednoduché.
Splýváme -li s davem, všechno nás v současné době nutí, abychom nebyli už živými bytostmi, ale jen věcmi, nástroji, prostředky k uskutečnění úmyslů druhých. Vnímejme "Světlo na cestě", jednejme ve svých úmyslech čistě a co je skryté, si uchovávejme jako osobité a jedinečné bohatství své duše.

" Ukřižuj", křičel dav a náš pán byl umučen na Golgotě, tak každý z nás jde svým životem jako on vstříc své smrti v tomto světě s nadějí na vzkříšení těla i duše, prožíváme během života jednotlivá zastavení, vnímáme to, co cítil On a v tomto je celý svět napojen na tuto Křížovou cestu, jiné cesty totiž není, než trpělivost, pokora a odevzdání.
Neboť Ježíš pravil:" Kdo chce jít za mnou,vezmi svůj kříž a následuj mne", není nic důstojné a ani krásné na smrti, smrt je zlá a ošklivá v každém ohlédnutí a proto se dívejme do života a rozvažujme o věcech života, které jsou tajemstvím i zdrojem všeho v nás, staňme se živoucími strůjci osudu sama sebe i druhých lidí především ve vlastních úmyslech a následně i skutcích. Osud tohoto světa je nejistý, neboť všechno je položeno na dlaň naší svobodné vůli se rozhodovat pro dobro či zlo a myšlenky své i skutky je nutné zvažovat vzhledem k životu, který jsme v tomto světě uchopili jako dar a zároveň jako příležitost ke zkouškám života.

Osud tohoto světa je v současné době v rukou mocných, kteří mají zlé úmysly, tak usuzuji z z plodů, které sklízí vnímáním vlastních pocitů každá lidská duše, naše životy se stávají nesvobodnými, jsme okleštěni mnohými zákony a nařízeními, slova obalují lež, která je skrytá v tržním systému tohoto světa a mysl všech lidí se tím zakaluje a přestáváme využívat svoji svobodnou vůli, ale jednáme jako zmanipulovaní tímto tržním systémem, ve kterém se všechno odvíjí v obratech oběživa, to je čísel a peněz.
Jak známo, život je živel a smrt jej chce spoutat, zavřít do přihrádek- kredencí. Smrt duchovní chce ovládnout život jako takový, aby nebyl darem, ale zmarem pro duši. Všechna ta honba za mamonem a hromaděním prostředků na potřeby lidí, které lidé splácejí celými životy a vší svou životní energií, je daň smrti, nikoli životu.
Tento svět je postaven na špatném základu, na hříšném jednání odpadlých lidí od života a mířících do Pekla, t.j. podsvětí pro duše v tomto světě zemřelých a neschopných života v Nebi, ocitáme se v davu s lidmi primitivními a svědčí o tom i řeč současných lidí, která mi připomíná stoku z kanálů plných krys, z lidí se uvolňuje negativní síla a energie vytvořená zlem v lidském srdci nepozvedaném k lásce a k života zdroji.
Lidé se nabíjejí špatnými vibracemi, protože jsou primitivní, neboť se v nich neprobudila rozumová duše a oni jednají jako dav a slepě jako ti, kdo křičeli: " Ukřižuj!" To je, lidské jednání probíhá od sobeckých úmyslů ke snaze ubližovat, nikoli milovat. Uprostřed těchto lidí cítím obrovskou trýzeň a vnímám pravdu o tom, že duši ponořené v hřích zloby, se nelze k zdroji života přiblížit, naopak to vnímám jako chřtán či vír, jenž stahuje nutně všechny tyto duše dolů, skutečně je to něco jako hurikán, který všechno do sebe vtáhne a poničí, zlobné jednání ponořené ve zlé úmysly plodí vždy jen smrt, neboť bez zdroje života nelze život jako takový nadále udržovat, podstatou člověka je přece duše, kterou naplňuje neviditelný zdroj Ducha.
Tělo fyzické je formou života lidské duše a vytváří bytost zvanou "ČLOVĚK".
http://mariebernadeta.blog.cz/1901/osud-naseho-sveta-filozoficka-polemizace