ADHD a autismus jako moderní vymyšlenost? Mladý pediatr vyvrací mýty

Mýty o „smyšlených“ neurovývojových poruchách jsou v naší společnosti hluboce zakořeněny.

Článek
Když se dnes mluví o autismu nebo ADHD, velmi často se setkáváme s názorem, že jde o „moderní výmysl“. Mnoho lidí nevěří, že tyto diagnózy jsou skutečné, a považují je spíše za omluvu pro špatnou výchovu nebo módní trend. V minulosti přece takové diagnózy neexistovaly. A když tyto neurovývojové poruchy veřejně bagatelizuje třeba i psychiatr Radkin Honzák, který se stal mediální hvězdou díky svým vtipným bonmotům, máme rázem „odborně potvrzeno“, že jde jen o módní trend.

Dříve byly děti hodnější?
Tyto předpojatosti však neubližují jen dětem, kterých se týkají, ale i jejich rodinám, které každý den čelí nepochopení a nedůvěře – od rodiny, pedagogů, sousedů nebo třeba od jakéhokoliv náhodného kolemjdoucího.

Můžeme jen spekulovat o tom, proč je společnost k těmto diagnózám tak skeptická. Zásadní roli jistě hraje fakt, že dříve takové diagnózy neexistovaly, a proto se jejich současný nárůst jeví jako „falešný“. To se netýká jen neurovývojových poruch, ale i dalších věcí, jako jsou například potravinové alergie. Neochota uvěřit v existenci těchto poruch může souviset i s tím, že by to znamenalo přiznat si, že ne všechno, co jsme dříve praktikovali, bylo pro děti prospěšné a bez rizika. Některé dříve běžné výchovné strategie děti trvale poškozovaly. Ostatně, výskyt depresí a úzkostí u dospělých s ADHD je nejčastější komorbiditou.

Mnozí si chtějí malovat minulost narůžovo a věří, že dříve byly děti „disciplinovanější“ a problémy s chováním byly řešeny pevnou výchovou. Jenže děti s neurovývojovými poruchami v minulosti v tichosti trpěly nebo byly považovány za „nezvladatelné“ a podle toho se s nimi zacházelo. To popsal i hudebník David Kraus, který vyrůstal v 80. letech. Díl pořadu 13. komnata natočil proto, aby lidé pochopili, o co jde, a začali se k dětem s neurovývojovými poruchami chovat jinak.

Kraus, který měl jako dítě ADHD, se potýkal především s velmi špatným přístupem pedagogů, což vedlo k jeho vyloučení z kolektivu a později i ze školy. Měl naštěstí pochopení rodičů, kteří jeho silné stránky nepřehlíželi jen proto, že byl neklidný a nedisciplinovaný. Mnoho dětí ale takové štěstí nemělo a byly dříve tvrdě trestány a shazovány doma i ve škole.

Konec mýtům
Odborníků, kteří na tento omyl upozorňovali, není mnoho nebo jejich vyjádření nemají velký dosah. Velký kus práce v tomto směru odvedl nedávno zesnulý dětský psycholog Radek Ptáček. Nyní s krátkými edukačními videi přichází pediatr a neonatolog Cyril Matějka, který veřejnost seznamuje s aktuálními odbornými poznatky o autismu a ADHD (ale také s celou řadou dalších současných lékařských závěru). Vysvětluje například, proč není pravda, že autismus je „vzácné invalidizující onemocnění“, ale že jde o velmi častou poruchu, kterou má zhruba každé 30. dítě. Vyvrací mýtus, že dítě s autismem potřebuje trvalou každodenní péči nebo že je nutně spojeno s mentální retardací. Vysvětluje i to, proč není známý screeningový test na autismus spolehlivý a vyvrací myšlenku, že autismus souvisí s očkováním. Matějka také upozorňuje na to, že autismus i ADHD jsou dědičné poruchy.

Ve videu Cyril Matějka detailně vysvětluje nejen symptomy ADHD, ale také demystifikuje některé běžné mýty o této poruše. Upozorňuje například na častý omyl, že děti s ADHD jsou hloupé. Matějka vysvětluje, že ADHD není spojeno s inteligencí, ale spíše s narušenou schopností soustředit se, s výkyvy nálad a také s impulzivitou, která bývá nepochopena a zaměňována za agresivitu.

Každý takový počin má smysl – nejen pro děti s autismem či ADHD a jejich rodiče, ale i pro všechny, kdo někdy zažili pocit, že jsou štvanou zvěří. Společnost, která rychle soudí a málo naslouchá, dokáže být nemilosrdná. Učitelé, kteří nechtějí nebo nedokážou pochopit odlišnosti, sousedé s pohoršenými pohledy, nebo dokonce blízcí, kteří dokážou rodičům takových dětí znepříjemnit život – to vše bohužel zanechává hluboké stopy.

Osvěta je cesta, jak tento tlak zmírnit. Když se rodiče a učitelé dozvědí, co za „nezvladatelným“ chováním skutečně stojí, mohou přestat dětem nevědomky ubližovat. Stále platí, že dezinformace mohou zabíjet – v tomto případě hlavně dětskou duši.

Pavla Čechová Seznam média