Andrej Babiš nám napsal dopis. Ukázalo se, že nemluví pravdu

Andrej Babiš zareagoval na reportáže o sporu Agra Jevišovice a Radova Agra Boskovštejn, které jsme uveřejnili v Deníku Refe¬rendum, dopisem. Oslovil nás na sociální síti Twitter: „Pane Pa¬točka, kdyby Vás zajímala pravdivá fakta o zemědělci, kterému Agrofert spálil pole, tady jsou...“
Pod textem dopisu je podepsán tiskový mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka. Základním argumentačním postupem Agrofertu v ce¬lém textu není vyvracení Radových tvrzení, ale zpochybňová¬ní jeho osobní věrohodnosti: „Nechceme a nedovolili bychom si jakkoli zasahovat do Vaší novinářské práce. Jen prosím sami zvažte, nakolik je pan Bohumír Rada důvěryhodnou osobou s do¬statečným morálním kreditem a nakolik mohou být jeho tvrzení pravdivá.“ Babišova „pravdivá fakta o Bohumíru Radovi“ jsme se samozřejmě vydali prověřit.
Ke svému dopisu Agrofert připojil osm fotografií. Šest z nich je nadepsáno titulkem „Takto hospodařil Bohumír Rada“, nad dvěma stojí „Takto hospodaří Agrofert“. Záměr je jasný: Rado¬vo hospodaření reprezentují záběry údajné laguny se znečištěním v Jevišovicích, černé skládky v Hevlíně, zbytků uhynulých zvířat a krve na poli. Hospodaření Agrofertu má dokládat, jak po Rado¬vi uklidili.
Když jsme si přijeli zdokumentované místo prohlédnout, uká¬zalo se, že fotografie Agrofertu neodpovídá realitě. Na místě přímo v areálu Agra Jevišovice, které mělo být podle fotografie důkladně uklizené, v době naší návštěvy ležely na několika stech metrech čtverečních hromady stavebního odpadu. Mezi kusy as¬faltu, cihlami, štěrkem a hlínou bylo vidět i několik ojetých pneumatik. Až poté, co jsme fotografii místa zveřejnili v Deníku Refe¬rendum, začali bagristé odpad zahrnovat hlínou a zarovnávat jej na úroveň půdy.
Bohumíra Radu jsme s tvrzením Agrofertu konfrontovali. Že vyvážel na pole „jateční zbytky“, odmítá. Jednalo se o špatně zpracovaný odpad z bioplynky v době, kdy byl její provoz v zá¬běhu a obsluha ještě neměla zvládnuté technologické postupy. Rada nijak neskrývá, že ne vše v jeho hospodaření bylo bez chyb. Ale pokud se jich dopustil, vždy přijal trest a zjednal nápravu.
Naproti tomu stejný metr, jaký Agrofert použil při očerňová¬ní Bohumíra Rady, by bylo možné uplatnit i na něj. Například před drůbežárnami ve Střelicích jsme vyfotografovali bedny s mrtvými kuřaty. Za vraty farmy Újezd jsme viděli ležet uhynulé prase. Na polích v Bojanovicích jsme si prohlédli velké vypálené plochy, na kterých nic neroste – zřejmě důsledek laxně rozmícha¬ného postřiku, zkrátka špatného hospodaření. Příkladů nepřijatel¬ného hospodaření Agrofertu je ale víc.
Agrofert Deníku Referendum v dopise na svou obhajobu také napsal: „A mimochodem, Bohumír Rada by si měl zamést před vlastním prahem. V roce 1998 udělal to samé. Podle svědků ne¬chal zlikvidovat chemickým jedem úrodu konkurenčnímu země¬dělci v katastru sousední obce Slup panu Františku Svatbíkovi.“ František Svatbík se ve skutečnosti jmenuje Svadbík. Dnes je již po smrti. My jsme ale hovořili s jeho dcerou Marcelou Krato¬chvílovou, která v roce 1998 pracovala pro svého otce jako účet¬ní. Událost, kterou Agrofert popisuje, se podle jejích slov nikdy nestala.
Jak se tedy historka datovaná do doby před sedmnácti lety zro¬dila? Agrofert se o ní měl dozvědět z udání jistého Jana Holého. Bohumír Rada jeho jméno zná. Sám jej před několika lety zaměst¬nával ve své bioplynové stanici ve Velkém Karlově: „Všichni tu vědí, že jsem ho musel propustit. Ztrácela se tam nafta,“ říká.