Pedant ve mně

Perfekcionista žije v trvalém napětí a strachu ze selhání, které nikdy nemůže zaplašit.
Přehnané nároky na sebe se obracejí také proti druhým.
Nikdo a nic před ním neobstojí, protože jeho ideál je nedostižný a k němu se nemůže přiblížit ani on sám, natož ti druzí.
Co řeknou ostatní tomu, že mám dnes zelené kalhoty a ne ty hnědé? Tvářím se dobře, když mluvím s druhými?
Jak to, že já pořád chodím včas a ostatní vždycky se zpožděním?
Nesnáším nepořádek a všude kolem je ho tolik, že se v tom skoro nedá žít!
Jedinou cestou, jak vyjít z perfekcionismu je „přeprogramovat“ ho.
Krok za krokem se smiřovat s tím, že ani já, ani ti druzí nemohou být dokonalí a že k opravdovému štěstí nevede dokonalost, ale porozumění.

Dnes se vysměju pedantovi ve mně a zkusím si odpočinout od svých přehnaných nároků.

(Laskavé slovo na každý den, Portál 2006)