AŤ VE ŠKOLE UKLÍZÍ UČITELKY A UČITELÉ, VOLNA MAJÍ DOST. PENÍZE VE ŠKOLSTVÍ PROSTĚ CHYBÍ A ABSURDITY NEBEROU KONCE

Je až neskutečné, jakým způsobem se stavíme k vzdělávacímu systému. Ne, my učitelé, ale ti, kteří jsou nahoře a rozhodují o směřování školství jako takového. Jakýsi rozpad školství a degradace všeho, co tady dříve fungovalo, začal mnohem dříve. Nyní se řeší, že školy nebudou mít dost peněz na uklízečky, školníky a další nepedagogické pracovníky. Ministr všechny uklidňuje tím, že se dochází k meziročnímu snížení o 7495 financovaných pozic. To by odpovídalo neobsazeným místům, je tomu ale jinak. V následujících řádcích vytvořím takovou malou exkurzi po postupné vzdělávací apokalypse.

Rámcový vzdělávací program jako první rána pro školství
Z praxe mohu říct, že šlo o první naprostou zbytečnost a destrukci systému osnov, který fungoval. Všichni měli jednu jedinou osnovu, podle které se jelo. Pokud žák přešel z jedné školy na druhou, neměl problém. Současné školní vzdělávací programy vycházející z onoho rámcového se liší a v každé škole učivo probírají jinak. Nesmysl. Když museli učitelé tvořit tyto školní vzdělávací programy, většina z nich nadávala. Není divu. Zažil jsem tehdy školení, kdy přímo dvě lektorky, jež nevěděly o programu nic, diktovaly nám jako učitelům slova, která jsem měli použít. Neskutečné, za státní peníze.

Inkluze a asistenti pedagoga jako cesta do pekel
Když na to dítě nemělo, šlo do zvláštní, později speciální, školy. Nic, čemu by se někdo divil. Tady si našlo lidově řečeno sobě rovné a zažilo úspěchy. Poté se dítě vyučilo a pracovalo. Co na tom všem bylo špatně? Asi všechno, když se zavedla inkluze. Totální nesmysl nesmyslů. Nyní přišla inkluze a na základních školách jsou děti, které tam absolutně nemají noc dělat. Bohužel. A asistenti? Většina z nich se snaží, nicméně pokud není dítě tělesně postiženo, jsou většinou ve třídě k ničemu. Vždyť diagnóza mnohých dětí s asistentem je velmi jednoduchá a zvládne ji i laik. Jde o lenost.

Absence peněz na nepededagogické pracovníky jako poslední hřebíček
Učitelé si nyní odučí svých 5 až 6 vyučovacích hodin a pak půjdou uklízet, vařit do školní jídelny nebo opravovat lavice? Neskutečné. Pan ministr zřejmě nikdy neučil a jeho ekonomické rozvahy jsou prapodivné. Mnohé školy nemají jediné neobsazené místo a prostě musí propouštět. Kdo ale onu práci zastane? Neskutečné. Potažmo možná ředitelé uberou peněz učitelům a přidají nepedagogickým pracovníkům. A co víc? Českému školství bude vládnout rodič? Mnohdy i ten, který má doma dítě, jež patří právě do speciální školy. Má ale asistenta a degraduje třídu inteligentních spolužáků. To je ale bohužel běžný obraz našeho školství.

Radek Štěpán
Epeníze