Blahopřání.

Blahopřeji!
Nám všem, kterým je mezi 45. až 80.
lety.
Podle dnešních pravidel a zákazů
bychom
my,
děti narozené v 30., 40., 50., 60.
letech,neměli vůbec šanci přežít.
Naše postýlky byly malované
barvou, která obsahovala olovo.
Neměli jsme žádné pro děti bezpečné
flaštičky na medicínu.
Žádné pojistky na dveře a okna, a
když jsme jeli na kole/koloběžce,
neměli jsme helmy.
Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a
ne z lahví.
Jedli jsme chleba se sádlem, pili
limonády s cukrem
a nebyli jsme obézní, protože jsme
pořád lítali někde venku.
Z jedné flašky nás obvykle pilo
několik, ale všichni jsme to ve zdraví
přežili.
Několik hodin jsme se mořili a
stavěli káry ze starých nepotřebných
věcí, jezdili jsme z kopce, jen
abychom pak přišli na to, že jsme
zapomněli na brzdu. Teprve po
několika přistáních v pangejtu jsme
ji přimontovali. Brzy ráno jsme si šli
ven hrát a přišli jsme domů, teprve
až se venku rozsvítily lampy.
Rodiče si užili pěkné nervy, ale
mobily neexistovaly, takže nebylo
kam volat.Neměli jsme žádné
Playstation, Nintendo eller X-box -
vlastně ani televizní hry, žádných
99 televizních kanálů, žádný
surround-sound, počítače, chatrooms
a internet.Měli jsme kamarády, byli
jsme venku a vyhledali jsme si je!!
Spadli jsme ze stromu, řízli se,
zlomili si ruku či nohu, vyrazili si
zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům
nebyl žalován.
Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu -
jen my!Prali jsme se, měli jsme
modřiny, ale naučili jsme se to
překousnout.
Našli jsme si hry s tenisáky, s klacky
a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I
když nás druzí varovali, nikdy jsme
si nevypíchli oko.
Posledních 50 let bylo explozí
nových nápadů.
My jsme měli volnost i odpovědnost
- naučili jsme se chovat a poradit si.
Blahopřeji!!!
Pošli tento dopis každému, kdo zažil
toto velké štěstí a žil jako dítě!
I Ty jsi jedno z nich :o).