Bohatství

Bohatství


Prolog: Práce Anděla

Jdu zimní krajinou a z lavičky se ozývá hlas:

"Prosím, pomoz mi, než pro mne přijdou...,
v tom domě na rohu pro mne mají připravenou postel!"

Vezmu lehoučkou duši na ruce,
držím ho v náruči,
je tak lehoučká
a nesu ji do domu na rohu,
vejdu do domu,
všude je tma ,
na chvíli si dřepnu s lehoučkým pánem u dveří
a nevím, kam ho položit
a najednou vidím zářivé bytosti,
jak mne volají do další místnosti,
kde leží žena a rodí dítě
a u hlavy má svého muže,
s duší bezdomovce na rukou se ptám,
zda ho chtějí,
aby byl jejich dítě
a oni souhlasí,
dám jim tu duši a odejdu...

A oni asi ani netuší, že jejich dítě má duši bezdomovce, co právě umřel na lavičce u jejich domu.
Vždyť je lepší, když tělo jejich dítěte zůstalo živé a oživil je muž, jenž trpěl bez domova, mrazem a hladem ,
který je nyní v teple domova a ukolíbán láskou matky těší se ze svého nového života, jenž je pro něj novým vykoupením, jen doufám, že si toho jeho duše váží a tuto druhou šanci využije k dobru.
.........................................


Bohatství

Zdál se mi sen.
Ten, koho miluji, mi nakoupil krásné oblečení, pravda jaksi extravagantní, ale takové se mu pro mne asi líbilo,
prý se rozhodl vzít si IKONU a tak mne nechal do nových věcí obléknout, trošku jsem se divila, že by znal mou velikost?
Krapet jsem přibrala nebo co... ale když jsem se oblékla do světle oranžových riflí, kabátu i kloboučku s bambulí, všechno mi padlo a cítila jsem se štíhlá jako za mlada. Pak mne vzal za ruku a šli jsme s dalším jeho přítelem k " DOKTOROVI", který prý umí skvělé věci a přitom ten přítel vytahoval ruku ze zlaté kapsy." Aha, nechají mi pozlatit kapsy. " Vešla jsem do domu...a pak jsem se probudila.
Jak skvělý obraz všeho!
Můj Anděl nakoupil mi šat, který mi padne a pak mi nechal dát zlato do kapes, díky, snad tedy nehřeším pýchou, když jsem svůj včerejší sen namalovala pastelem a vytvořila obraz pocitu, kdy jsem nesla duši volajícího o pomoc na svých pažích.
Proto oblékal ikonu, kterou jsem včera namalovala.

"Je to trochu děsivý, mami", říkaly mi děti, ano dala jsem jim za pravdu, myslely můj včerejší sen o bezdomovci na lavičce, ale mne tolik potěšilo, že dostal vzápětí svůj nový život, tak přece zcela neviditelně probíhá neviditelná spravedlnost i na světě a také je vidět, že děti nejsou naším majetkem, jsou nám jen propůjčené abychom je doprovázeli na cestě životem, než uchopí jej sami.
...

Tělo je pouhý obal pro živou duši, která v tomto světě přebývá a naplňuje svůj osud, či plán, jenž musí prožít a mnohému se naučit.
Bohatí tohoto světa žijí v pocitu bezpečí, je to však pouhé falešné vytváření tohoto pocitu.
Neboť každý člověk touží podvědomě i vědomě po svobodě a musí uskutečňovat své životní potřeby.
Lidé, kteří získali v tomto světě dostatek prostředků k uskutečňování svých potřeb a nebo jinak obešli i systém, se cítí svobodně a mohou uskutečňovat mnohé svoje potřeby.
Tento současný systém drží člověka jako otroka, který se musí dřít, aby získal tyto prostředky k potřebám a postrádá víceméně i pocit svobody, protože současný kapitalistický tržní systém člověka svazuje a zcela ovládá. Především usiluje o to, jak ze všech uvolnit všechnu životní energii ve prospěch mocných, kteří tento svět vlastnictvím množství oběživa ovládají.
Všechno se v našem životě odvíjí od tohoto hmotného způsobu života. I když ve skutečnosti jde neustále o vytváření vnitřních pocitů každého jednotlivého člověka. Všechno skutečné se odvíjí v nitru člověka. Dnešní doba se jaksi začíná podobat na časy židovské, kdy museli lidé dodržovat tolik nařízení, že už z toho byli skoro jeleni... a tak se děje znova a znova, stále dokola a během všech staletí se všechno neustále opakuje v životech lidí této země, mluvíme -li pochopitelně o pocitové rovině a o duši jako takové.

http://mariebernadeta.blog.cz/1901/bohatsvi