Člověk se stává tím, co dělá II.

Co děláte v práci?
V neposlední řadě zde pak máme svou práci. V ní trávíme osm i více hodin denně. Nebudeme se nyní zabývat tím, zda jsme či nejsme se svou prací celkově spokojeni. Všimneme si jenom toho, co můžeme udělat pro zkvalitnění našich vztahů a našeho prožívání pracovního času tady a teď.
Je opravdu zapotřebí neustále drbat s kolegy, šířit fámy, podporovat atmosféru naštvanosti a demotivace?
• Co zkusit v každé hodině podpořit alespoň jednoho člověka?
• V každém emailu klientovi napsat něco pěkného, alespoň jedno pěkné slovo?
• Každý telefon brát s vnitřním úsměvem nebo s přáním pokoje tomu, kdo volá?
• Co zkusit být tajným psychologem a zvyšovat lidem náladu a udělat něco pro jejich dobrý den?
• Usmát se na druhého?
To mohu dělat kdykoli – ať jsem čerpadlář, instalatér nebo prodavačka v supermarketu. A platí zde všem známý zákon: pokud někomu zvednu náladu, velmi brzy se pravděpodobně zvedne i ta má.

Chiméra nedostatku
Stěžujeme si na nedostatek času, energie, peněz. Žádná jiná generace v historii lidstva ale neměla k dispozici tolik pomocníků jako my. Nemusíme orat od úsvitu do soumraku, nemusíme pracovat dvanáct hodin denně, abychom měli na chleba. Máme myčky, pračky, mikrovlnky, někteří dokonce i paní na úklid.
Pociťovaný nedostatek času jistě pramení z více propojených faktorů. Nemyslím si však, že by za něj ve většině případů mohla naše objektivní situace nebo neschopnost řídit vlastní aktivity. To bývá většinou až druhotnou příčinou.
Hlavními důvody našeho pociťovaného nedostatku (času, peněz, energie, nápadů) jsou:
1. Nepřiměřená představa o ideálních „standardech“ – nás samých, rodiny a domácnosti. Snažíme se o dosažení neustále se zvyšujících ideálů v oblasti kvality, kvantity a perfektnosti. To zahrnuje mnohahodinový úklid bez poskvrnky, drahé maso každý den, všechno prádlo vyžehlené, permanentky do špičkových fitcenter, kam stejně nemáme čas chodit, dovolená minimálně na Kanárech, děti ve značkových teplákových soupravách, neustále nablýskané podlahy, nejnovější iPhone, třikrát denně jídlo jako z Hiltonu… pak budeme šťastni.
2. Neschopnost vymanit se z kolotoče umělých a zbytečných potřeb vytvářených marketingovými strategiemi konzumní společnosti a posilované sociálním tlakem okolí. (Ne, maminko, vaše dítě opravdu nepotřebuje kostíky ani multiaktivní bifidoregularis, stačí mu jablko, banán a pohladit. Mimochodem, Tondo, co řekne soused na to, že si kupujete POUZE starou fábii?)
3. Neschopnost nahradit tyto umělé, avšak okolím uznávané hodnoty, potřeby a aktivity něčím vlastním, odlišujícím se, skutečně užitečným. Výše uvedené představy jsou okolím schvalované, uznávané, všeobecně chápané. Umožňují nám někam patřit. Vymezit se. My máme škodu octavia, proto oni jsou socky. My vysáváme každý den, proto oni jsou špindíry. Pro vlastní pocit identity jsou tyto pseudohodnoty velmi bezpečné. Pokud je uznáváme, patříme někam. Lidé se na nás nedívají úkosem. Snaha žít život hodnotně ale znamená vymanit se z tlaku našeho okolí. Znamená to být svůj a žít život podle svých talentů a specifik. A to není jednoduché.
Vyžaduje si to odpověď na otázky typu:
• Co budete dělat, až budou kamarádky povídat o posledním dílu Ordinace v růžové zahradě, který jste neviděla?
• Nebudete se před sousedem cítit jako chudák, když svým dětem nekoupíte motokáru za třicet tisíc (ale užijete si třikrát více zábavy s bednou od banánů)?
• Jak budete reagovat na pečlivě skrývaný despekt vašich vrstevníků, až jim řeknete, že letos jedete jenom na Šumavu (ale zato se spokojenou rodinou)?
• Je pro vaše kolegy hodnotou fakt, že žijete skromně, a tedy můžete dělat méně náročnou práci, a více času věnovat dětem a manželce – nebo o tom raději příliš mluvit nebudete?
• Chápou vaši spolupracovníci, že místo pátečních deseti piv a rozebírání politiky raději jdete sám na výstavu?
Nejste nějací DIVNÍ? A s divnými se my nebavíme!

Recept je jednoduchý a zároveň netušeně obtížný
Chceme li v životě najít smysl, užitek, optimismus, lásku, hodnotný partnerský vztah, smysluplné povolání nebo cokoli dalšího, musíme tyto hodnoty učinit každodenní součástí našeho prožívání, myšlení, rozhodování a chování k druhým. Musíme na ně denně myslet, ptát se, jak je nastolit a co pro ně udělat.
Neustále vnímat, zda to, co prožíváme, je v souladu s tím, jaký život chceme vést. Zda neprožíváme jen zbytečný balast emocí. Zda se nezabýváme jen uspokojováním náhodných potřeb. Zda netrávíme čas povrchně, nudně, ustrašeně, nezajímavě. Protože jinak nám hrozí, že náš život bude – povrchní, nudný, ustrašený, nezajímavý.
Je to tak jednoduchá zákonitost, že se o ní skoro bojím psát. Je to ovšem zároveň také jediná možnost, jak dosáhnout skutečné změny a nastolit v životě to, co považujeme za důležité. Je to cesta velice těžká. Je plná chyb, neustálých omylů a každodenních začátků. Nastává každý den znova.

Pro všechny ostatní zde máme tržnici štěstí
Pokud se vám ovšem do takové změny nechce, nezoufejte. Je vždy spousta jiných možností než pracovat na sobě.
Můžete si na břicho přikládat krystal a přesvědčovat se, že se tím někam posouváte. Můžete si stěžovat na okolí, na rodinu, na manželku. Nadávat na politiku. Vynikající metodou je nadávat na nedostatek: času, peněz, pochopení, tolerance. Taky doba je zlá, individualistická, sobecká, závistivá; nejhorší, jaká kdy byla. Ekonomická krize je krásný důvod, proč něco nejde.
Dále můžete přečíst knihovničku dobře prodejných rad pop psychologů. I kartářka vám za pár stokorun ráda pomůže. Zaplaťte si psychologa a svůj neúspěch sveďte na nedostatek empatie nebo jeho neodbornost. A nebo víte co? Počkejte, až za rok, za deset let anebo v důchodu bude více času!
Čím se stanete, jaké zvyky v sobě nastolíte, jaké hodnoty a vztahy budete žít a jak hluboký bude váš život, pokud zvolíte tyto cesty? Tuto úvahu už rád přenechám vám.

Dalibor Špok
Psycholog
www.daliborspok.cz