CO ZNAMENALO BÝT UKŘIŽOVÁN?

Ve starověkém světě bylo ukřižování tradičně nejbolestivější a největší formou popravy. Odsuzovali se k němu političtí vzbouřenci, aby byli vystaveni veřejné potupě. Po porážce Spartakovo povstání proti Římu roku 71 př. n. l. bylo na silnici Via Appia ukřižováno na 6000 zajatých otroků. V odpověď na nepokoje po Herodově smrti roku 4 př. n. l. ukřižovali Římané v Jeruzalémě 2000 buřičů.
Než byl odsouzený ukřižován, obyčejně ho nejprve zbičovali. Po té do země zapustili svislé břevno kříže. Oběť přivázali k příčnému břevnu, nebo jí probili zápěstí hřeby: kdyby totiž hřeby byly vedeny skrz dlaně, jak je tomu na mnoha vyobrazeních, dlaně by se váhou těla roztrhly. Nakonec příčné břevna i s odsouzeným vytáhli vzhůru. Smrt nastal vyčerpáním a zadušením, když váha visícího těla stlačila hrudník.
Římané mučení dále zdokonalovali, oběť se mohla na kříži opřít patami o zvláštní opěru a natáhnout si nohy. Tak se tlak na hrudník zmírnil a odsouzený mohl dýchat, dokud si svou daň nevybralo vyčerpání. Silní jedinci takto dokázali přežít i dva až tři dny.
Někdy byla smrt záměrně uspíšena tak, že se oběti zlomily nohy. Když ukřižovali Ježíše, bylo třeba jeho tělo i těla dalších dvou odsouzenců odstranit před nadcházející sobotou. Oběma lotrům vojáci nohy zlámali, Ježíšovy však ušetřili, neboť se domnívali, že je již mrtev.
Z knihy: Nejdramatičtější historické události, které změnily svět