Den smíření

Na listopadových dnech v roce 1989 bylo sympatické, jak se lidé k sobě chovali. Slušně, ohleduplně, laskavě. Dlouho to sice nevydrželo, ale alespoň jsme to zkusili.
Patří samozřejmě k demokracii, že lidé mají různé názory na události hýbající světem i domovinou. Ale což tak na jeden jediný den vyhlásit národní příměří?
17.listopad by se mohl stát nejen dnem boje proti totalitě, ale i svátkem velkorysosti a vzájemného míru. A v dalších dnech se zase můžeme vesele pustit do našich „bojů“.
Ano, je to utopie, jak o tom svědčí jedna událost z letošní Národní třídy.

Opět se kádrovalo a rozhodovalo, kdo smí a kdo nesmí uctít 17.listopad 1989. Na Národní třídě se vytvořilo stádo, které zaútočilo na Václava Klause ml., přestože měl s sebou malou dcerku. Byla vyděšená, její táta ji musel ukrýt v náručí…
Nemusím s Václavem Klausem mladším souhlasit, ale tohle útočící stádo má být těmi jedinými správnými demokraty?
Václav Klaus ml. byl před třiceti lety přímým účastníkem protikomunistického protestu, jestli on nemá právo zapálit svíčku k výročí 17.listopadu, tak už nevím, kdo by ho měl mít. Zřejmě jen tvůrci současného jediného politického směru a jejich bioroboti.

Když svého času ctihodný poslanec Feri obdržel v Boršících na koštu vína od o něco staršího mladíka lepanec s následkem šrámu na zádech od rohu zdi, sněmovna záhy odsoudila vyvolávání nenávisti k lidem na základě jejich politického názoru. Feriho šrám na zádech byl fotografován zepředu, zezadu, zleva, zprava, z vrtulníku, a média o tom rozhořčeně mumlala několik dní. Opoziční politici málem svolávali průvod pod heslem „Všichni jsme Feri“. Samozřejmě nelze schvalovat jakékoliv fyzické napadení kohokoliv. Je to hnus a ten, kdo Feriho napadl by měl nést za svůj čin odpovědnost.
Pak je ale s podivem, že mnohem horší incident přešel bez povšimnutí.
Kde jsou všichni ti strážci slušnosti a bojovníci proti nenávisti?
Ještě vyspávají po oslavách?