Dokonalost a proč po ní tolik toužíme?

Také toužíte po klidu, ale někde uvnitř v hlavě slyšíte ten známý hlásek, který pořád není s něčím spokojený? Vytahuje věci, které se vám nepovedly, které mohly být ještě o kus lepší. Pochybuje, nevěří v sebe a ve své schopnosti. Dokáže vás úplně rozhodit a znejistit i u věcí, v nichž jste si byli jistí. Nemá dost a pořád chce víc. Brblá nám v hlavě celý den a všímá si hlavně toho, co nám nejde. V čem nejsme dost dobří a ideálně by chtěl být ve všem nejlepší. A jeho největší zábava je porovnávání a srovnávání s ostatními. To ho dokáže zabavit na dlouhé hodiny.
Kolikrát jsem se snažila tento hlásek, moji mysl, vypnout a nevěnovat mu pozornost, ale vždy se nepříjemné myšlenky vrátily zpět. Pomohla mi moje holčička, když se mě jednou zeptala:
„Mami, a to musíš mít pořád všechno tak dokonalé?“
V ten moment jsem se zastavila a vlastně se sama sebe zeptala, proč musím mít vlastně všechno dokonalé? Proč nemůžu z něčeho slevit a říct, že to takhle stačí? Že je to takhle taky v pořádku?
No ano, byl za tím nepříjemný pocit, že nejsem dost dobrá, perfektní a dokonalá. A ještě pod tím špatný pocit ze selhání a neúspěchu.
Toužíme po klidu, ale vytváříme opak. Tlačíme na sebe a své milé jen proto, že se bojíme odkrýt naši nedokonalost. Je to takový nekonečný boj sám se sebou a s okolím. Prahneme po tom, co nemáme, a nevidíme to, co už jsme vytvořili. Naše mysl nás drží pořád ve stejných pocitech jako: nemám dost, chci více, chci lépe. Takže místo klidu a uvědomění si své hodnoty, že takhle jsem v pořádku, se honíme za dokonalostí. Není nám v tom dobře a vlastně je to velice subjektivní pocit. Každý vnímá dokonalost svým způsobem, každému přijde dokonalé něco jiného.

Proč se nám to děje?
Do 7 let věku naše mysl pozoruje a nasává vše, co je okolo nás. Tyto informace putují do naší podvědomé mysli, kde se uloží a už k nim není jednoduché se dostat. Jsou nám vlastně velkým pomocníkem, protože by bylo nepříjemné si každý den připomínat, jak se například chodí, sedí, mluví nebo i řídí auto. Tyto věci děláme automaticky.
Ale uloží se tam i informace, které pro nás nejsou prospěšné, třeba i to: nejsem dost dobrá, jsem k ničemu, nemůžu selhat, nic neumím, ostatní umí lépe, nedokážu to atd.

Je možné se svého nefunkčního nastavení zbavit?
Je až neuvěřitelné, že tyto informace můžeme změnit, doslova přepsat, aby nás neustále nehnaly tam, kam se už hnát nechceme. Třeba za nekonečnou dokonalostí.

Jak si konkrétně můžete pomoct sami?
• Každý den si všímejte toho, co se vám povedlo. Tedy zaměřte pozornost na úspěch.
• Všímejte si svých talentů, co vás baví, co vám jde, a tomu věnujte čas.
• Podívejte se do přírody, kdy je dokonalá příroda? Má někdy hotovo, nebo je dokonalá taková, jaká je?
• Vyměňte slovo dokonalá za JEDINEČNÁ.
• Uvědomte si a přijměte to, že v něčem jste jedineční, ale v něčem klidně úplně tápete. Že nemusíte vědět a umět vše. Zaměřte pozornost na to, v čem vynikáte, a zároveň pusťte to, co vám nejde.
Je nás tu na světě hodně a každý z nás má svůj talent a dar, kterým může obdarovávat ostatní. Představte si, kdyby se nám naše touha vyplnila a byli bychom všichni stejně dokonalí. Stalo by se to, že bychom uměli všechno a zdánlivě bychom se navzájem nepotřebovali.
Kdybyste svoji jedinečnost a talenty nemohli najít, nebojte, máte je tam a ráda vám je pomohu znovu objevit.

Autor článku: Alžběta Bušková – absolventka Školy koučinku Life Academy.