Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Patricie (10)
Logo
Home  ~  Společnost  ~  

Dokud nás smrt nerozdělí

Politika

(230)

Zábava

(381)

Společnost

(1688)

Kultura

(616)

Sport

(80)
Dokud nás smrt nerozdělí
<>
icon 28.09.2019 icon 0x icon 847x
Nejprve chtěla homosexuální komunita od většinové společnosti toleranci. Tu už konec konců měla. Gayové a lesby byli v podstatě ostatním lhostejní. Nikdo je nenapadal a neodsuzoval. Tedy až na několik neškodných žertíků, což se ale dnes už nesmí, protože se mezitím LGBT stala nejposvátnější skupinou na zeměkouli. Asi jim došlo, že naši toleranci v podobě nezájmu už mají, tak najednou požadovali víc. Chtěli ještě RESPEKT. Nevím, jak si to představovali v praxi. Měli jsme před nimi smekat, nebo tak něco? Pak se pustili do salámové metody a přitvrdili: Adopce dětí, pochody plné nevkusu a… manželství. A tady je přesně ta chvíle říct „DOST!“. Hned vám řeknu proč. Ne, nejsem žádný fašoun.
Před jedenácti lety jsme se s mojí družkou rozhodli… Ne znovu: Vždycky když takto mluvím o své Olze, zní mně to jako Tarzan a jeho družka. Raději takhle: S Olgou jsme tenkrát spolu žili už patnáct let a rozhodli se náš vztah legalizovat, tak, jak to bývalo dřív – tedy druh, družka (a je to tady zas).
Zašli jsme na magistrát a každý se posadil k jinému okýnku.
Když jsem úřednici oznámil, že jsem tady ohledně legalizace vztahu, usmála se a podala mi formulář. Poctivě jsem ho vyplnil a předal úřednici naproti mně.
Úřednice četla a začala se kabonit. Znejistěl jsem.
„Vy chcete legalizovat vztah se ženou?“ zeptala se starostlivě.
„Jo, to bych rád.“
„Ale to nejde,“ oznámila rázně.
„Proč by to nešlo, ona s tím souhlasí, sedí vedle u jinýho okýnka, já s tím souhlasím, naše dospělé děti s tím souhlasí, no, jestli vy máte výhrady, tak promluvte nyní, nebo pomlčte navždy.“
„O mě nejde,“ řekla ta dobrá žena, „uzavřít registrované partnerství můžete jedině s chlapem.“
Otevřel jsem pusu a zmohl se na chabé „no dovolte.“
Ale to už na mě volala od vedlejší přepážky Olga: „Nejde to!“
Ale jak se říká všechno špatné je pro něco dobré, tak i konec příběhu je jak z romantického filmu.
Druhý den jsem koupil kytici a požádal Olgu o ruku. Řekla své ano a o něco později se z nás stali manželé.
Tarzan mít svoji ženu!

Byl jsem osel, měl jsem Olgu požádat o ruku mnohem dřív.
Patnáct let jsme spolu žili předtím, plus nyní jedenáct let jako manželé. Dlouhá štreka. Ale stojí zato.
A co z tohoto příběhu vyplývá? Když ne my registrované partnerství, tak oni ne manželství. A budeme si kvit.
Pří veškeré úctě, respektu a pochopení.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Nikdo nic neví
„Ředitel odboru pro vnitřní bezpečnost státu na ministerstvu vnitra Jan Paďourek...

Soumrak soudců
Nález ústavního soudu versus rychlá spravedlnost pro jednu učitelku s vlastním n...

Podvolení?
Podvolení? „Upřímně řečeno, nějak si nemůžu vzpomenout, kdy jsem naposledy slyše...

TOPlist TOPlist
Stránky PeopleLovePeople používají soubory cookie. (Další informace).