Duše nešťastné, co si počnete? Světy se hroutí!

Často se setkávám s posměšnými poznámkami: „Kdy se již konečně stane to, o čem mluvíte?“ Slepí a nevědomí! Již se tak děje! Velká očista, vynucená září Božího Světla je již v plném proudu, což se markantně projevuje v jemnějších hmotných úrovních v blízkosti země, nebo jinak řečeno, ve světech záhrobních. Neboť Světlo, přicházející Shora, očišťuje na své cestě k zemi nejprve to jemnější a subtilnější, aby se nakonec dopracovalo i k tomu hmotnému a pozemsky materiálnímu.

Avšak hlavní princip je všude jednotný a jednoduchý. Světlo na své cestě k zemi bourá a likviduje vše, co není světlé a co ke Světlu neusiluje. S plnou silou to již začíná probíhat v jemnějších úrovních hmoty, aby to nakonec proběhlo také v nejhrubší hmotnosti země.

Co se to tedy nyní vlastně děje v jemnějších úrovních, kam odcházejí lidské duše po fyzické smrti?

Doposud, po celá tisíciletí platilo, že každá duše byla po smrti zařazena v záhrobním světě do příslušné úrovně, odpovídající její stejnorodosti. To znamená, že špatní byli zařazeni ke špatným, horší k horším a nejhorší k nejhorším. Ale stejně také dobří k dobrým, lepší k lepším a nejlepší k nejlepším. Obrazně vyjádřeno, každá duše byla zařazena do příslušné zásuvky.

To se však v poslední době začíná radikálně měnit, protože přicházející Světlo Páně začíná bourat a hroutit všechny jemnohmotné úrovně, světy a zásuvky, shromažďující duše nízké, špatné, nečisté, pokřivené, nectnostné, nespravedlivé, nelaskavé, materialistické, duchovně vlažné, duchovně nepohyblivé a duchovně mrtvé. Všechny tyto světy se postupně sesouvají do nenávratna. Sesouvají se do temné a bezbřehé propasti, spolu s dušemi, které je obývají. Nic nečistého a špatného už totiž nemá mít místo v blízkosti země, a nakonec ani na zemi samotné.

Avšak při hroucení zlého a temného zároveň vznikají v jemnějších úrovních nové, světlé světy, připraveny přijmout lidské duše, odcházející ze země po fyzické smrti, které si i přes své lidské chyby a slabosti ještě zachovaly touhu po Světle, dobru a Stvořiteli. Těmto duším, na základě jejich stále živé duchovní touhy, bude umožněno v nově budovaných jemných úrovních v blízkosti země odkládat své chyby a rozvíjet se v ctnostech. A potom, když zavládne tisíciletá říše míru na zemi, dostanou příležitost narodit se znovu v lidském těle a udělat velký duchovní posun vpřed. Vpřed směrem k životnímu cíli každého z nás, kterým je vstup do království nebeského. Do království Ducha. Nový život na zemi po očistě bude školou a velkou příležitostí, abychom konečně dosáhli tohoto hlavního cíle našeho bytí a celé naši existence.

A proto všechny posměšky o tom, kdy už přijde ta tolikrát zmiňovaná očista, jsou maximálně ubohé. Jsou však spíše tragické, protože očista je již tady! Pokud totiž v dnešní době opustí své fyzické tělo zarytý ateista, nebo materialista, jeho duše již nenajde v jemnější hmotnosti oddělení, určené pro ateisty a materialisty tak, jak to fungovalo dosud. Již tam najde jen ruiny, sesouvající se postupně do temnoty spolu se všemi, kteří tam náleží. Zemřou-li lidé nečistí, nespravedliví a zlovolní, jejich duše již nenajdou v jemnější hmotnosti oddělení pro nečisté, nespravedlivé a zlovolné. Již tam najdou jen ruiny, sesouvající se postupně do temnoty spolu se všemi, kteří tam patří. A takovýmto způsobem by se dalo pokračovat ještě dlouho, protože seznam lidských nectností a neřestí je dlouhý.

V pochopení, poznání a uvědomění si těchto skutečností spočívá poznání nesmírné vážnosti každého současného lidského života na zemi. Je to život, ve kterém musíme učinit poslední rozhodnutí, kam bude směřovat naše bytí. Zda k Bohu, nebo k něčemu jinému. To k něčemu jinému znamená jistou zkázu. Znamená to zhroucení osobnosti, v níž nebylo nalezeno dostatečné množství touhy po Bohu, aby jí mohlo být i přes její lidské chyby dovoleno vstoupit do nějaké z nově budovaných světlých úrovní a rozvíjet se tam.

Lidé ani netuší, o čem rozhodují v tomto svém pozemském životě. Netuší, že rozhodují o svém dalším bytí, nebo nebytí, přičemž toto rozhodování probíhá zcela nenápadně. Probíhá prostřednictvím našeho postoje k duchovnosti a ke Stvořiteli. Probíhá prostřednictvím našeho vztahu ke ctnostem, k jejich respektování a rozvíjení. Nebo k jejich nerespektování a ignorování.

Poslední rozhodnutí neznamená, že si nás někdo někde předvolá a my se budeme muset nějak rozhodnout. Poslední rozhodnutí spočívá ve zcela všem, co v tomto svém životě děláme, a jeho celkový souhrn, položený na misky vah ukáže, zda nakonec převáží to světlé a ke Světlu usilující, nebo to od Světla vzdálené a Světlo ignorující.

Světlo Boží, přicházející k zemi a vynucující velkou očistu tak, jak to bylo proroky předpovězeno, zbourá a odstraní z blízkosti země i ze země vše, co není samo v sobě dost světlé a ke Světlu neusiluje. V jemnějších úrovních se to již stává realitou a každá lidská duše, která v současnosti opustí své fyzické tělo, je s touto realitou okamžitě konfrontována. Je konfrontována ne s tisícerými možnostmi zařazení do nejrůznějších jemnějších hmotných úrovní podle vlastní stejnorodosti, jak tomu bylo doposud, ale s drsným a nekompromisním buď, anebo! Buď ke Světlu, nebo od Světla! Buď Nahoru, nebo dolů! Buď ke štěstí a míru, nebo k neštěstí a zkáze! O tom právě dnes, v každé chvíli, v každé hodině a minutě dne rozhodujeme charakterem svého života. Buďme si toho vědomi a vědomě se osobnostně nasměrujme ke Světlu, Bohu, Duchu a dobru.

A již vůbec bychom se neměli z toho všeho vysmívat, protože nikdo z nás nezná ani dne, ani hodiny. Úplně každému se v dnešní době může snadno stát, že ráno sice vstane, ale již večer může být jeho duše po opuštění fyzického těla konfrontována se všemi těmito skutečnostmi.

Ale pak již bude pozdě něco změnit! Potom nám již nezbude nic jiného, než nezbytné přijetí důsledků toho, jak jsme žili a o jaké hodnoty jsme usilovali. Začněme to proto měnit okamžitě právě teď, dokud je ještě čas.