Film mého života

Při zvažování smysluplnosti celého života určitého člověka – jeho životní cesty – se ukazuje, že nezáleží ani tak na tom, jak dlouhý byl tento život, jako spíše na tom, oč v něm šlo.
„Žít znamená být na cestě“ – nezáleží však tak moc na tom, zda tato cesta byla krátká, nebo dlouhá. Záleží na jejím zaměření, směřování. Obrazně – jako o družici – zde platí: ke které hvězdě je orientován.
Není-li život určitého člověka smysluplný, pak na tom nic nezmění skutečnost, že tento člověk žil dlouho. Je tomu jako s pochodní: buď hoří a tím „prolomí království tmy“, nebo nehoří. Pak již moc nezáleží na tom, jak dlouho nehoří.
Použijeme-li k zobrazení cesty života letu letadla k určitému cíli, pak se můžeme právem ptát, „kam“ se vyplatí zaměřit letadlo vlastního života? Elisabeth Lukasová to vyjadřuje poeticky: „Vyplatí se zaměřit na přibližování se k věčným hodnotám.“

(Mít pro co žít, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)