Babišova žlutá republika

České země už několik let na jaře vypadají, jako by jim vládl au¬tokrat s podivnou zálibou ve žluté barvě. Podle oficiálních odhadů Českého statistického úřadu se u nás řepka v roce 2016 pěstovala na 366 tisících hektarech čili asi na dvanácti procentech výměry orné půdy neboli na 4,5 procentech rozlohy celé republiky. Je to sice skoro o šedesát tisíc hektarů méně než o dva roky dříve, kdy rozloha řepkových polí kulminovala, ale je to také o sto tisíc hek¬tarů více než před deseti lety, kdy se teprve schylovalo k zahájení byznysu s biopalivy.
Za těch deset let se podstatně změnily ještě další dva paramet¬ry. Zatímco dříve se výtěžnost řepky na hektar pohybovala kolem 2,5 tuny, dnes je to 3,5 tuny. A zatímco před deseti lety se platilo mezi 5,5 a 7 tisíci korunami za tunu řepkového semene, v posled¬ních dvou letech se cena ustálila těsně pod deseti tisíci korunami za tunu. V letech 2010 a 2011 se ale přehoupla dokonce přes je-denáct tisíc.
Důvod všech tří změn – podstatně vyšších výtěžků, podstatně vyšší výkupní ceny i osazované rozlohy – je totožný: je jím vznik mimořádně lukrativního a státem štědře podporovaného obchodu s biopalivy. Vyšších výnosů na hektar se dosahuje daleko většími dávkami hnojiv a robustním užitím pesticidů, oproti jiným plo¬dinám několikanásobným. „To, co cpeme na řepková pole u nás, by si v Rakousku nikdo nedovolil,“ řekl nám drobný soukromý zemědělec, který sám pěstuje řepku asi na pěti hektarech z třiceti, jež obhospodařuje.
Díky propracované výrobkové vertikále má Agrofert z ob¬chodu s bionaftou výdělek prakticky na všech úrovních: od semínka řepky po bionaftu. Patří mu podniky zemědělské prvovýroby, které vytvářejí zisk tím, že pěstují řepku. Má fir¬my, které zemědělcům prodávají chemii a osiva – a sám je také vyrábí. Vlastní sila, kde se řepka suší, čistí a skladuje. Bionaftu musí nakupovat firmy v rámci holdingu. A zejména má Andrej Babiš svůj lovosický Preol, kde vyrábí metylester řepkového oleje. To vše je prošpikováno podporou z veřejných zdrojů, pří¬mou i nepřímou.
Babišův Preol má kapacitu spotřebovat 450 tisíc tun řepkové¬ho semene ročně. Při započtení dalšího Babišova zpracovatele, Primagry, v Agrofertu skončí více než třetina domácí produkce. Zhruba třetina vypěstované řepky se vyveze. A zbylá produkce pokrývá potřeby potravinářského a chemického průmyslu, jimž řepka sloužila už před biopalivovým boomem.
Není zde prostor rozebrat, jaké potíže způsobilo zásadní zvý¬šení ceny řepkového semene pro různá odvětví, jež s ním pracují v menším měřítku. Fakt, že se z řepky začala vyrábět „bionafta“, zásadně změnil pravidla řepkového byznysu: od ní se začala od¬víjet cenová hladina. A je klíčové, že Babišovy firmy Preol a Pri¬magra obstarávají mírně nad polovinu domácí spotřeby bionafty, 155 tisíc tun z tří set tisíc.
„Jsem úplně poslední v Evropě, kdo si továrnu na lisování řep¬ky postavil, a nedostal jsem na to ani korunu dotace,“ řekl v roz¬hovoru pro iDnes v květnu roku 2010 Andrej Babiš. Nemluvil pravdu. Ona „ani koruna dotace“ jsou ve skutečnosti stovky milionů státní podpory v daňových úlevách.
Když Andrej Babiš v červnu roku 2009 s velkou pompou ote¬víral v Lovosicích svou fabriku na zpracování řepkového se¬mene, média dostala informaci, že do ní investoval 1,6 miliar¬dy korun, z čehož většinu, konkrétně 1,34 miliardy, mu půjčily Commerzbank, Royal Bank of Scotland a Komerční banka. Ml¬čelo se o tom, že státní agentura Czechinvest Preolu už v roce 2007 usnadnila start výroby biopaliv investiční pobídkou, která měla formu úlevy na dani ve výši čtyřiceti procent celkové in¬vestice.
Co to znamená? Konkrétní údaje lze vyhledat ve výročních zprávách Preolu. V jednotlivých letech se úleva Babišovi ve vý¬ročních zprávách jeho podniku vykazovala takto:
• v roce 2010 96 milionů korun,
• v roce 2011 103,4 milionů,
• v roce 2012 38,3 milionů,
• v roce 2013 44,7 milionů,
• v roce 2014 83,2 milionů,
• v roce 2015 53,4 milionů.
Pokud všechny daňové úlevy sečteme, dostaneme se k téměř 419 milionům. Strop, do kterého Preol může daňovou úlevu až do roku 2019 (na základě provedených investic) čerpat, je 580 milionů ko¬run. A není to jediná státní investiční pobídka Preolu. Další dvě – ve výši 54,3 a 46,95 milionů – Czechinvest továrně přiklepl v letech 2012 a 2014 do rozjezdu výroby potravinářského řepkového oleje.
A ještě další dotace Preol pobral z evropských fondů. V roce 2010 na „dosažení vyšší konkurenceschopnosti a rozvoje společnosti prostřednictvím zvyšování znalostí, dovedností a adaptability za¬městnanců“, v roce 2013 na „snížení emisí technologií studené plazmy“ a v roce 2014 na „rozvoj vývojových a inovačních kapa¬cit“. Z evropských fondů si tedy Preol přišel na 10,5 milionu ko¬run a Česká republika přihodila z veřejných rozpočtů 1,1 milionu. Andrej Babiš se řídí, což jsme viděli i na kauze Čapího hnízda, radami dobrých hospodyněk: pro milion i přes plot skočí.
Preol je pro Babiše zlatý důl. V roce 2015 zde tržby dosáhly 6,4 miliardy korun. Jejich strukturu ukazuje graf. Podnik poslal 350 milionů jako nedaněnou dividendu svému jedinému akcio¬náři, své matce: Agrofertu. A vykázal zisk 258 milionů korun. Z něj by měl odvést devatenáctiprocentní daň, ale tak jako kaž¬dý rok proti ní uplatnil právě nárok na daňovou úlevu přiznanou Czechinvestem.
A tak jako každý rok Babišův Preol s tržbami přes šest miliard a ziskem přes 600 milionů zaplatil na daních necelých čtyři sta tisíc korun. To z něj jistě museli mít na ministerstvu financí veli¬kou radost.
Babišova „ani koruna od státu“ tedy ve skutečnosti znamená 681 milionů na daňových úlevách a 11,6 milionů dotací. Za in¬vestiční pobídku, která vedla k vytvoření celých 124 pracovních míst, si stát od Babiše přijde každoročně na výsměšné statisíce na daních. S takto vedeným státem Babiše vyloženě musí bavit obchodovat. Ale to jsme pořád teprve na začátku.