Hinduismus.

Hinduismus je souhrnné označení pro polyteistické náboženství celé indické civilizace.
I Hinduismus patří mezi tři největší světová náboženství. Hinduisty nalezneme prakticky ve všech koutech světa. K hinduismu se hlásí zhruba miliarda lidí. Nejvíce jsou hinduisté zastoupeni v Indii, kde tvoří 80 % obyvatelstva, nebo v Nepálu, kde se k tomuto náboženství rovněž hlásí 80 % obyvatelstva. V Nepálu je navíc hinduismus vyhlášen státním náboženstvím. I

Je charakteristický svou rozmanitostí, která je podložena různými tradicemi. Jsou v něm uctívány stovky bohů. Do popředí však vystupují Brahma (Stvořitel) a bohové Višnu (Udržovatel – udržuje kosmos a jeho správný řád), uctívá se v různých vtěleních – avatár – jako je Ráma (ideální vládce) a Šiva (ničitel, odhaluje polaritu života a smrti, tvoření a ničení).
I Tito bohové mají manželky: bohyně literatury a umění Sarasvatí je manželkou Brahmy, bohyně štěstí a dobra Lakšmí je manželkou Višnua, bohyně pomíjivosti Párvatí je manželkou Šivy. I

Společnou vírou indických náboženství je sansára – koloběh zrození, smrti a opětovného zrození, v němž jsou uvězněny všechny bytosti, dokud se jim nepodaří se z tohoto procesu osvobodit. Kam se každá bytost zrodí, závisí na důsledcích jejich činů v předchozím životě (karma). Hlavním hinduistickým cílem je dosažení duchovního osvobození (mókša), kdy se člověk vymaní z utrpení a znovuzrození. Ke konečnému osvobození vedou tři cesty: cesta uctívání božstev, cesta jednání (dle morálních zásad) a cesta poznání (intuitivní poznání, většinou pod vedením duchovního učitele, který je nazýván guru).

Zákládajícími texty hinduismu jsou védy, které se dělí do čtyř základních sbírek: Rgvéda (modlitební hymny určené pro kněze); Sámavéda (hudební aspekt modliteb a hymnů); Jadžurvéda (návody k obětnímu uctívání) a Atharvavéda (obětní formule). Dalšími posvátnými spisy jsou bráhmany (popisující význam a návody k obětním rituálům); áranjaky (tzv. lesní knihy), obsahující filozofické pojetí rituálních úkolů a upanišady (komentáře), rozvíjející ideje védských sbírek a bráhmanů.
I Povinností hinduisty je také přečtení dvou hinduistických eposů – Rámájany a Mahábháraty. Tyto eposy pomáhají věřícím na cestě k osvobození, ukazují mnohé ideály a heroické vzory. I

Hinduistou se člověk nestává, ale rodí. Hinduista je zrozen jako příslušník jedné ze čtyř varen (společenských vrstev). Ty jsou nezměnitelné a nábožensky předurčené. Plněním svých povinností v rámci dané společenské vrstvy naplňují hinduisté dharmu (bytí, řád, vnitřní zákon), což vede k dosažení štěstí a prosperity pro jednotlivce i celou společnost.
Mezi varny patří:
bráhmani – intelektuální vrstva, kněží a znalci nauk a obřadů, jejich povinností je vyučovat a přinášet oběti za sebe i druhé;
kšatrijové – vládci, bojovníci, ochraňují druhé;
vaišjové – zemědělci, řemeslníci a obchodníci, učí se nauku a přinášejí oběti, pěstují zemědělské plodiny, chovají dobytek, obchodují atd.;
šúdrové – služebníci, jejich povinností je sloužit ostatním vrstvám.
Mimo varny stojí dalitové (tzv. nedotknutelní, jde o potomky původních indických etnik, byly jim přiřazovány podřadné práce).
I Nedotknutelní jsou potomci původních indických etnik. Nebyli považováni za součást společnosti. Byly jim přiřazovány podřadné práce, které se považovaly za špinavé, jako např. spalování mrtvol či uklízení cest. Kruté zacházení s dality zakázala indická ústava v roce 1950, ovšem tato skupina je i nadále, zejména na venkově, diskriminovaná. V současné době tvoří daliti 16 % indické společnosti (tj., přes 160 milionů lidí). I

Hinduisté věří, že posvátno je všudypřítomné. Velký význam pro hinduisty mají řeky.
I Nejposvátnějším místem hinduismu je město Váránasí, kterým protéká posvátná řeka Ganga. Váránasí je nejstarším poutním místem na světě. Hinduisté věří, že je to pozemský příbytek boha Šivy. Věřící vstupují do řeky, aby se očistili od hříchů, odříkávají posvátné mantry a vhazují do ní obětní dary. Do posvátné řeky se rovněž vsypává popel zemřelých spálených na hranici nebo se do ní vhazují těla. I

Pobožnosti a náboženské obřady se konají buď doma, či v chrámech, probíhají podle rituálu nazvaného pudža. Každá rodina má svoji domácí obřadní místnost. Místnosti dominuje oltářík s podobiznou božstva, olejová lampička, vonné tyčinky, je zde také místo pro pokládání obětin (květin, jídla ad.). Chrámová bohoslužba je velmi podobná té domácí, koná se v chrámu a vede ji kněz (obětník), většinou bráhmanského původu. Nejrozšířenějším svátkem je díválí (svátek světel). Jedná se o svátek, který symbolizuje vítězství dobra nad zlem. Charakteristickou pro tento svátek je lampička z pálené hlíny. Hinduisté během svátku prosí bohyni štěstí a dobra Lakšmí, aby jim darovala štěstí v jejich životě.

Z učebnice Odmaturuj ze Zsv