Hustopečské zemědělství pod Babišem: proč si ho kupoval, když ho zničil?

Mimořádně smutný příběh zničení hustopečského zemědělského podniku Agrofertem kromě happy-endu postrádá i kladného hrdinu. Obsahuje velké tajemství a přináší jedinečné poučení o tom, co Andrej Babiš říká slovy „řídit jako firmu“.
„Nevím, jak se stalo, že se to začalo rozprodávat. Lidi to nechtěli. Měli se tu doopravdy dobře. Hromada jich tu byla zaměstnaná a nemuseli nikam dojíždět. Jen tady ve Starovicích, obci s devíti sty obyvateli, nás dělalo v družstvu přes čtyřicet. Paní tady z toho baráku, ta už je mrtvá, tam pracovala. Támhle z toho žlutého baráku, ta taky. I z toho modrého…,“ vypráví a gestikuluje starší usměvavá žena na zápraží před svým domkem. Jmenuje se Anna Fabiánová a po většinu svého života pracovala jako zootechnička u prasat v jihomoravském zemědělském družstvu Hustopeče.
To byla legenda, o níž mnozí hovoří jako o dvojce či trojce za proslulými Slušovicemi. Na rozdíl od nich ale Hustopeče nikdy nepodnikaly výboje mimo svůj obor, nestaly se normalizačním ani perestrojkovým symbolem.
Družstvo, které vzniklo v původně většinově německé obci „dobrovolnou“ kolektivizací až začátkem šedesátých let, se přesto už za minulého režimu proslavilo. Dílem určitě díky protřelému předsedovi Ludvíku Podešvovi, který měl podle pamětníků styky na nejvyšších místech, hostil v družstvu prezidenta Husáka a stýkal se s okupačními vojsky. „Nikdo na něho nemohl,“ líčí dvaadevadesátiletý Josef Hanák, který v družstvu pracoval celý život jako zootechnik. „Když něco potřeboval, domluvil si u Sovětů přímluvu,“ povídá.
Podešvu patrně lze nazvat oportunistou, ale rozhodně ho není možné šmahem odsoudit. Mluvit se s ním už bohužel nedá, zemřel před dvěma lety. Vedoucím družstva byl podle všech svědectví schopným a pozorným. S lidmi prý vždy zacházel velmi pěkně. „Kdykoli někoho potkal, jeho první slova zněla: Nepotřebujete něco? Nechybí vám nic?“ vzpomíná jiná bývalá družstevnice.
Studenti moderních manažerských příruček by jistě ocenili his¬torky o tom, jak svým podřízeným, když občas museli sloužit dlouhé přesčasy a venku mrzlo, dovezl třebas láhev rumu, aby se zahřáli grogem. O jeho schopnostech a obratnosti ledacos vy¬povídá i to, že předsedou představenstva družstva transformova¬ného v akciovku byl i v letech 1995 až 2005. A vyslovíte-li jeho jméno v kraji dnes, můžete očekávat jen kladné vzpomínky.
Transformaci v akciovku počátkem devadesátých let hustopeč¬ské družstvo zvládlo. Nutnost najít novou právní formu vyřeši¬lo založením akciové společnosti ZVOS Hustopeče, jejíž reálná struktura kopírovala původní družstvo. Akcionářů měl podnik 745 a nikdo původně nedržel více než dvacet akcií. Ku prospěchu regionu a místních obyvatel podnik vzkvétal do roku 2008. Od té doby patří Agrofertu.
Proč se společnost tehdy prodávala, nikdo v Hustopečích, Starovicích a Uherčicích – obcích, kde měl podnik všechna svá původní pracoviště – dodnes nedovede vysvětlit. Nic kloudného k tomu neřeknou ani bývalí zaměstnanci, ani členové představen¬stva či dozorčí rady, ani akcionáři. Všichni ale svorně vyprávějí, jak trýznivý je pro ně dnes pohled na to, co se s místy, v nichž celý život pracovali, pod Babišem stalo.