Indická moudrost pro všechny lidi

Aby sis mohl obléci čistou košili, musíš nejprve svléknout tu starou - jak logicky to zní, když jde o košili, že? Jak těžko se nám to ale přijímá, pokud jde o jiné změny v našem životě. To bychom si nejraději svlékli i oblékli onu košili v jeden okamžik - jen abychom nemuseli čelit tomu prázdnu mezi tím, kdy staré už není a nové ještě také ne.
Tyto okamžiky temnoty jsou ale těmi největšími učiteli, okamžiky, ve kterých se o sobě můžeme hodně dozvědět, okamžiky, ve kterých se můžeme tváří v tvář potkat se svými strachy, o kterých jsme do té doby možná ani nevěděli.
Co je pro mě skutečně důležité?
Kde leží můj největší strach?
Na čem ještě lpím až moc?
Čeho se nedokážu vzdát?
Jsou to okamžiky, které zkouší naši víru. Okamžiky, které zkouší, nakolik tomu, o čem tak rádi mluvíme, také skutečně věříme. Nakolik to skutečně žijeme. Nakolik jsme schopni se pustit a udělat krok, i když nevíme, zda se v té tmě nachází pevná půda pod nohama anebo jen vzduchoprázdno.
Můžeme na ně tedy koukat jako na prokletí, utrpení, anebo naopak jako na dary. A "vesmír" ví, jak nejlépe tento náš pohled od jednoho k druhému proměnit. Stejně tak jako u všeho, co se chceme naučit. Dává nám příležitosti zkoušet to. A to tím víc, čím víc o to žádáme. Čím víc říkáme, že chceme být svobodní.
Svobodu nám totiž nemůže dát nikdo vně. Svoboda je naše volba. Volba, která v sobě obsahuje i přijetí toho, že abychom byli skutečně svobodní, možná budeme muset chvíli kráčet temnotou a jediné světlo, které nám bude svítit na cestu, bude neviditelné. Bude totiž schované uvnitř nás - abychom ho tam nakonec díky té tmě okolo objevili.
Ivana YOUniverse