JÁ MÁM ČAS...

„Je to dlouhý příběh.“
„V pořádku. Já mám čas.“
Kolik vztahů by se uzdravilo, kdybychom si uměli častěji říkat právě tohle.
Mnohdy totiž víme co přesně odpovíme už ve chvíli, kdy partner ještě nedořekl ani první myšlenku.
Často se také stává, že ani žádnou odpověď slyšet nepotřebujeme, jako spíše cítit možnost být slyšen.
Ne snad proto, že bychom nechtěli hledat řešení, ale abychom se ujistili, že náš partner unese příběh, který žijeme.
Naslouchání není pasivní činnost. Nestačí jen pokývat hlavou a občas prohodit: ,,Aha, to je zajímavé."
Myslím si, že právě touha naslouchat druhému je jeden z nejaktivnějších projevů lásky, které si můžeme v každodennosti života projevovat. Být přítomen pro druhého. Umět ztišit své vlastní bolavé části, které by tak moc potřebovaly něco namítnout, doporučit, nebo poradit. Naučit se naslouchat bez hodnocení, bez spěchu, bez potřeby opravovat a měnit.
V době, kdy mluví všechno, všichni a ze všech stran, je tuším největší intimita vztahu právě umění zůstat v zájmu o naslouchání, a to, i když slova bolí nebo váznou.
Kdy naposledy se ti dařilo JEN naslouchat?
Zkus to třeba dnes. Zdroj Facebook - JednoDuše s Maruškou