Jaroslav A. Polák Bizarní traktor aneb O zvláštních knihách

Bible prvorozených

V současné době existuje již jen několik málo skutečně esoterních textů, esoterních v původním smyslu toho slova, tedy přístupných pouze úzké skupince zasvěcenců. Jednou z knih, jež dosud neztratila tento svůj status, je Tórá b'chórím – Zákon prvorozených.
Na tuto vzácnou knihu jsem narazil náhodou, když jsem se probíral pozůstalostí po jednom zesnulém zednáři. Mým úkolem bylo roztřídit množství knih, jež po sobě tento muž zanechal, a následně je co nejvýhodněji rozprodat. Když mi padla do rukou kniha s takto zajímavým názvem, rozhodl jsem se, přiznávám, poněkud nečestně, že si ji nechám – a to jsem v té chvíli vůbec netušil, jaký poklad jsem to vlastně zcizil.
Uplynulo několik let, kdy na hebrejský spisek v odřené kožené vazbě sedal v mé knihovně prach. Vzpomněl jsem si na něj až ve chvíli, kdy mi byla nabídnuta podobná práce, jakou jsem dělal před lety, tedy zpeněžení další pozůstalosti. Zamyšleně jsem knížku vytáhl z knihovny, zapnul počítač, otevřel interaktivní hebrejsko-český slovník a pustil se do četby...
Prvních čtyřicet stran knihy tvoří hutná předmluva, jež čtenáře uvádí do zvláštního pološerého světa tajné společnosti Nefilim. Nejedná se však o nějaké kritické pojednání, spíše o zasvěcovací legendu, neboť původ bratrstva se dle předmluvy odvíjí od předpotopních událostí popsaných v šesté kapitoly knihy Genesis, v níž je psáno, že synové boží (B'ní Elóhím, v českém ekumenickém překladu synové božští) přicházeli na zem a s dcerami lidskými plodili bohatýry – Nefilim, což byla patrně poslední kapka, jež přivedla Hospodina k myšlence vyhladit zkažené lidstvo potopou. Zde se však legenda a biblické podání rozcházejí. Dle legendy zmínění bohatýři potopu předvídali a většině z nich se ji podařilo přežít. Od té doby je toto bratrstvo nositelem pokroku a vzpoury proti despotickému Hospodinu, přičemž symbolem tohoto vzdoru je Helel ben Šahar, Syn Jitřenky, padlý anděl v západním myšlení známý jako Lucifer. Další mýtické a polomýtické dějiny řádu popisují, kterak inspiroval gnosticismus i různé pozdější dualistické kulty, svobodné zednářství a posléze i osvícenství. Text Zákona prvorozených údajně vznikl v šestém století před naším letopočtem v době babylónského zajetí jako reakce na postupné utváření židovského kánonu a stal se jakousi paralelní biblí Nefilim. Je škoda, že se v přemluvě nedozvídáme bližší informace o tomto bratrstvu, z kontextu je však patrné, že se jednalo o exkluzivně židovskou záležitost, neboť čtenář je nabádán, aby text za žádných okolností nepřekládal do řeči pronárodů. Také je čtenáři připomínána přísaha, jíž složil, a strašlivé tresty, jež by následovaly v případě vyzrazení řádových mystérií. Z vlastního textu knihy pak vyplývá, že do bratrstva může být iniciován pouze prvorozený syn.
Jakkoli je otázkou, jaká je skutečná minulost tohoto bratrstva a kam vlastně sahá, je nepochybné, že zde hovoříme o existenci dlouhé iniciační tradice operující v intencích židovského teistického satanismu, což je samo o sobě nesmírně fascinující!
Nyní však přejděme přímo k třísetstránkovému textu Tórá b'chórím. Kniha víceméně kopíruje známý biblický text pěti knih Mojžíšových, postrádá však jakékoli vnitřní členění, nenalézáme zde tedy knihy, kapitoly a verše, což může svědčit o dávném původu díla. Popis stvoření světa odpovídá biblickému s jednou podstatnou výhradou – chybí zde první věta Bible, tedy zpráva, že „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ V této verzi příběhu se Hospodin objevuje v nesličném a pustém světě, ale není jeho stvořitelem. Z dalšího textu plyne, že nebe (stejně jako v Bibli v plurálu, tedy šámajim) a země již existují. O jejich stvoření nikde nepadne ani slovo, ale o nebích v knize zazní, že existují věčně případně že jsou věčně znovustvořovány. Vidíme tedy, že Hospodin je v této knize pojímán jako Demiurg. Dalším zásadním rozdílem proti biblickému podání je skutečnost, že tato kniha, jedná-li se o tohoto Demiurga, zásadně používá jméno JHVH (budu o něm v této recenzi psát jako o Hospodinu), nikdy Elóhím (Bůh).
Následuje stvoření člověka – Adama a dále pak známé nebiblické vyprávění o jeho první ženě Lilith, s níž zplodil potomky. Lilith je pojímána jako bytost, jež přišla z nebes proti vůli Stvořitele. Bůh ji i její děti z rajské zahrady vyhnal za pomoci sobě věrných andělů. Nutno podotknout, že kniha je velmi obtížná na interpretaci, spousta dějů se odehrává v zákulisí a text – celý text, nikoli pouze jeho úvodní část – působí dojmem, jakoby mezi řádky popisoval jakousi vleklou poziční válku mezi biblickým stvořitelem a dalšími obyvateli nebes, kteří tvoří různé frakce a zájmové skupiny.
Po stvoření Evy z Adamova žebra, zde je text s textem biblickým téměř totožný, následuje slavná scéna s ovocem poznání a hadem. O stromu poznání dobrého a zlého se dozvídáme, že je středem a pilířem světa (představuje tedy axis mundi) a had je jeho duší (ale současně se o něm píše jako o Synu Jitřenky). Kniha popisuje, že had nesouhlasí s Hospodinovým zákazem jíst ovoce poznání a „svede“ první lidi. Po vyhnání je vyhnán i had, čímž strom ztrácí svou duši a tím i svou schopnost plodit; od této chvíle nemá Hospodin přístup k ovoci poznání dobrého a zlého, což je pozoruhodná myšlenka.
Následuje příběh o Kainovi a Ábelovi, místo o vraždě se ze však hovoří o lidské oběti. Hospodin je postaven do situace, kdy oběť musí přijmout, neboť poté, co odmítl Kainovu oběť rostlinnou a přijal Ábelovu oběť zvířecí, dostal oběť nejvyšší. Na druhou stranu přišel o svého oblíbence. Kain získává nedotknutelnost, ale je vykázán. Kniha dále rozvíjí jeho příběh a příběhy jeho potomků, jež zplodil s dcerami Adama a Lilith. Tento lid je v kontaktu s biblickým hadem i s obyvateli nebes, rychle dosahuje výrazného myšlenkového i technologického pokroku a postupně se mu daří asimilovat potomky Adamova třetího syna Šéta. Hospodin ztrácí kontrolu nad situací a v okamžiku, kdy se jeho nebeští konkurenti začnou spojovat s lidskými ženami, využije svou převahu v oblasti vlády nad hmotou a sešle na svět potopu, jíž však, kromě Noacha (Noeho) a jeho rodiny, přežije i část zasvěcenců z Kainova plemene, kteří po této porážce změní strategii a stáhnou se do ilegality.
Nemám zde dostatek prostoru, abych mohl převyprávět celý text knihy, který obsahově krouží kolem témat biblického textu a interpretuje je ze své vlastní perspektivy. Důraz klade na problém prvorozených, k nimž se Hospodin chová macešsky a preferuje syny druhorozené, což je zdůvodněno jednak jeho zkušeností s Kainem, jednak – a především – tím, že prvorozený syn je nositelem duchovního světla neporušeného božství, jež tvoří (gnosticky laděný) protipól Hospodina coby demiurga hmotného světa. Podzemní bratrstvo Nefilim vyhledává a iniciuje prvorozené syny a uvádí je do mystérií pravého poznání dobrého a zlého; jedním z prvních takto iniciovaných byl Ezau, jehož potomstvu v Edómu je věnována značná pozornost. Podobně jako v Bibli i zde nacházíme dlouhé a, upřímně řečeno, nudné výčty generací potomků toho kterého praotce a také seznamy vůdců bratrstva – text mimo jiné popisuje utváření trojstupňové hierarchické struktury tvořené veleknězem, jenž je v bezprostředním spojení s ben Šaharem, vyššími zasvěcenci, k nimž promlouvají andělé (respektive ta jejich frakce, jež je Nefilim přátelsky nakloněna) a zasvěcenci nižšími, kteří věří a studují, ale dosud nenavázali kontakt s nadpřirozenem. Text postupně dospěje až k Mojžíšovi a vyvedení Izraelitů z Egypta, kdy Hospodin získává drtivou převahu a téměř se mu podaří Nefilim vyhladit. Scény, kdy v Bibli Hospodin trestá „nevěrnost“ a „reptání“ svého lidu jsou v této knize interpretovány jako Hospodinův útok na členy bratrstva a jejich rodiny. Setkáváme se zde se třemi po sobě následujícími veleknězi, kteří za Mojžíšovými a vlastně i za Hospodinovými zády udržují v činnosti konspirační buňky, naslouchají radám nebeských bytostí a (první dva) umírají krutou smrtí poté, co jsou odhaleni nebo zrazeni. Zrada je důležitým motivem této části knihy a zrádci bývají společenstvem velmi brutálně trestáni (nechybí detailní popisy vytrhávání střev zaživa a podobně). V této části knihy se též seznamujeme, paralelně ke k Třetí knize Mojžíšově, s rituálními předpisy členů bratrstva, s tajnými přísahami, tresty, ale také s adoracemi příznivých entit a především s magií, zaměřenou na kontakt s nebeskými bytostmi. Zajímavá je pasáž o „oběti duše“ coby protikladu oběti těla, kdy se zasvěcenec uvádí do stavu vnitřního ticha. Stoupenci bratrstva jsou nabádáni, aby oficiálně žili zcela nenápadně, podřizovali se Hospodinovým přikázáním a rituálním pokynům, ale aby proti němu v srdci neustále vedli válku a čekali na příhodný čas k protiútoku. Kniha končí Mojžíšovou smrtí a vstupem do zaslíbené země. Hospodinu nepřátelští andělé skrze velekněze Jaíra prorokují, že Hospodinova síla se blíží svému vrcholu a brzy začne slábnout, a vyzývají k odvaze a trpělivosti.
Jak tuto knihu zhodnotit? Pominu-li její historii mýtickou, je otázkou, jaké je její skutečné stáří. Zdá se, že text je ovlivněn gnostickým myšlením; pokládám za pravděpodobnější, že gnose ovlivnila autora textu, než že by zde na přelomu letopočtu působilo bratrstvo, které vznik gnosticismu iniciovalo. Některé pasáže působí navíc dojmem, že jsou inspirovány východní spiritualitou. Hebraista by patrně byl schopen pomocí textové analýzy určit přibližné stáří knihy, ale mých možnostech to není; přiznávám navíc, že jsem mnoha pasážím příliš nerozuměl. Jedná se skutečně o pradávný text, lhostejno zda starý dvě a půl tisíciletí či „pouze“ tisíc let, nebo je to novodobá mystifikace? V knize není žádné vročení, žádná tiráž, celkově na mě působí dojmem, že může být asi sto padesát let stará. Nikdy jsem o takové knize nečetl a byla pro mne vpravdě nesmírným překvapením. Existuje skutečně tajné bratrstvo Nefilim nebo se jedná o rafinovaný žert? K jakému účelu by však takový žert sloužil? Mimochodem: zednář, v jehož pozůstalosti jsem knihu našel, byl prvorozený syn a byl židovského původu.
Tolik tedy k záhadné knize popisující podzemní boj hrstky zasvěcenců s Hospodinem. Pomyslím-li na současnou situaci ve světě, říkám si, že pokud existují, odvedli velký kus poctivé práce.
Tórá b'chórím. Vročení ani údaj o místu vydání neuvedeny. 343 stran.