Jak může být život náročný

Autismus nám ukázal, jak může být život náročný, pokud omezená schopnost zapomínat vychýlí rovnováhu mezi zapamatováním a zapomínáním. Kanner to vyjádřil slovy: „Autistické děti vykazují zvláštní typ obsedantnosti, která je nutí panovačně vyžadovat statické a neměnné prostředí. Jakákoli změna vyvolává zmatení a značnou nepohodu. Pacienti nacházejí pocit bezpečí ve stejnosti, ale tento pocit bezpečí je velmi křehký, protože změny se objevují neustále. Děti jsou tedy bez ustání v ohrožení a snaží se hrozbu zažehnat."
Mysl neschopná zapomínat by mohla prospívat ve světě, kde neexistují žádné změny. My už ale v tuto chvíli víme, že mysl, jejíž schopnost zapomínat je v rovnováze se schopností zapamatovat si, je ideálně přizpůsobená našemu proměnlivému, někdy i turbulentnímu světu. Naštěstí je každý z nás - opravdu každý - nadán schopností do jisté míry zapomínat. Mysl bez schopnosti zapomínat by totiž byla paralyzována nesnesitelnou touhou zploštit svět a uvést jej do nehybné stejnosti.

(Proč je někdy lepší zapomínat, Portál 2024)