JAK SE DOTKLY ISLÁMSKÉ VÝBOJE DOBYTÝCH ÚZEMÍ?

Muslimské výboje jsou jediným případem ve světových dějinách, kdy kočovníci dobyli území vyspělejších nekočujících společenství a vnutili jim své náboženství a jazyk. K tomu ale nedošlo násilím. Muslimové totiž chovali úctu k ahlu-l-kitábi, "vlastníkům Písma" - tedy věřícím, kteří měli písemně zachycené Boží zjevení, například křesťanům a Židům. S nimi muslimové zacházeli jako s dhimmí neboli chráněnými národy - dovolili jim vyznávat vlastní víru, ne však na ni obracet druhé. Rovněž jim zakázali nosit zbraň. Z islámu pro muslimy i lidi jiných vyznání vyplýval systém práva a vlády. Arabština se zase stala jazykem kultury, obchodu a správy. Už v 8. století jistý španělský biskup naříkal nad skutečností, že i mladší křesťané jsou zcela očarováni arabskou literaturou, zatímco k latinskému děditství zůstávají lhostejní. Islámské právo a arabština se staly základem společného trhu, který se uskutečňoval od Sahary na západě až po údolí Indu na východě a který nadlouho přežil i rozpad samotné islámské říše jako soudržného politického systému.