Jaroslav A. Polák Bizarní traktor aneb O zvláštních knihách

Diagnóza – Jahve

Existuje neskutečné množství knih zabývajících se Biblí, ale jen málokterá je obestřena takovým tajemstvím, jako je kniha izraelského psychiatra ben Šahara „Diagnóza – Jahve“. Když se mi tato kniha dostala do rukou, pokládal jsem ji nejprve za jakýsi pokus o vtip. Pokud tomu tak je, jde o žert, který způsobil, že kniha byla krátce po svém vydání stažena z trhu a nyní je prakticky nedostupná (první a jediné vydání – anglické – z roku 1977 je pro znalce cennou kořistí, originální text v ivrit nebyl publikován).
Málokdo tuší, že taková kniha vůbec existuje, neboť její odpůrci se postarali o to, aby upadla v zapomenutí. Zjevně nehledali vhodný terč své nenávisti, jímž se stal pro muslimy například Salman Rushdie, a také zřejmě disponovali subtilnějšími, zato však účinnějšími metodami, než muslimové. Téma knihy jim zjevně připadalo příliš závažné, než aby se mu mělo dostat jakékoli reklamy. Sám autor o sobě po vydání této knihy již nedal vědět a jeho další osud zůstává nejasným (tyto informace mám z druhé ruky, pouze ústně. Nicméně je fakt, že například vydavatel se zarytě tváří, jako by tato kniha nikdy neexistovala). Ostatně ani v knize není o autorovi žádná souhrnná informace. Z předmluvy pouze plyne, že působil v Tel Avivu jako psychiatr. Uvedené jméno autora je navíc evidentně pseudonym, neboť znamená „syn Jitřenky“, což je po našem Lucifer. Autor tak znalým již předem naznačuje blasfemičnost své knihy.
Nicméně k tématu knihy: Autor v předmluvě píše, že námět na tuto knihu se zrodil po přečtení pasáže o věštci Bileámovi ve Čtvrté knize Mojžíšově. Bileám, ač „od konkurence“, na slovo poslouchá Jahveho pokyny, když je svým králem vyzván, aby proklel Izraelce. Klíčová pasáž, jež ben Šahara „osvítila“, je tato: 'V noci přišel Bůh k Bileámovi a řekl mu: „Když ti muži tě přišli pozvat, jdi s nimi. Ale budeš dělat jenom to, co ti poručím.“ Bileám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a jel s moábskými velmoži. I vzplanul Bůh hněvem, že jede... (Čtvrtá Mojžíšova 22: 20-22, ekumenický překlad). Ben Šahar k tomu uvádí: „Uvědomil jsem si, že se zde Bůh chová jako typický psychopat! Před tím jsem Bibli nikdy pečlivě nečetl a tuto pasáž jsem vyhledal, abych lépe porozuměl metafoře jednoho svého pacienta. Od tohoto okamžiku jsem se již ale nemohl od Bible odtrhnout. Bůh jako bytost trpící množstvím duševních chorob a poruch mne zcela uchvátil. Po deseti letech práce nastal čas shrnout své poznatky do knihy a seznámit s nimi veřejnost a to i přesto, že jsem si vědom, že vstupuji na velmi tenký led.“ (s. 9)
Kniha je rozdělena na dvě části. Prvních cca 300 stran shrnuje různé biblické příběhy a situace; autor k nim připojuje obdoby z psychiatrických kazuistik a ukazuje na příslušnou duševní poruchu. Mezi ty nejzjevnější a nejčastěji dokládané patří psychopatie, megalomanské bludy a zvláště paranoia. Ben Šahar na konci této stati diagnostikuje Jahveho jako bytost s vážnou poruchou osobnosti trpící mnohočetnými, zvláště pak paranoidními a megalomanskými bludy. Navíc jde o bytost velmi nebezpečnou svému okolí, jež by podle jeho názoru měla „být hospitalizována na uzavřeném oddělení“ (s. 293). Dokládá to s velkou důsledností, zvláště si všímá náhlých změn chování „Všemohoucího“, jeho návalů zlosti střídaných lítostí (to ale shrnuji jen velmi povšechně!). Zároveň autor ale přiznává, že taková diagnóza je jen jakousi základní „škatulkou“ a že nemůže plně vystihnout bohatství Jahveho rozhárané osobnosti (jak ostatně napovídá i název knihy: Jahve je sám o sobě specifickou diagnózou). Tohoto tématu se týká druhá část knihy. Autor nastudoval kromě Starého zákona i klíčové části Talmudu a zvláště kabalistické spisy, aby se poučil od dřívějších vykladačů. Pracuje s nimi ovšem „po svém“. Z psychiatrie přechází k jungiánsky orientované psychologii (zde se mj. odvolává na známý Jungův text Odpověď na Jóba, odmítá však Jungovy mystické závěry) a využívá starých kabalistických schémat, zvláště pak Stromu života, k popisu různých nevědomých komplexů Jahveho osobnosti a široce se zabývá problematikou Stínu v souvislosti s odvrácenou stranou Stromu života (klifot).
Autor nicméně vesměs pouze „překládá“ původní kabalistické pojmy do psychologického jazyka a místy navíc poněkud násilně. Nicméně vtipná je myšlenka, založená na staré představě, že sefira Malkuth je oním jablkem ze Stromu života, jež bylo utrženo Evou a Adamem a že původním místem Malkuth byla pozice non-sefiry Daat. Ben Šahar to interpretuje jako odraz „raného traumatu“, po němž se Jahveho integrita rozpadla. S tímto traumatem se Bůh posléze vyrovnává „typicky infantilním způsobem.“ (s. 531). Musím říci, že mne tato myšlenka zaujala a pobavila.
V posledním necelém stu stran přechází od úvah, týkajících se „struktury Boha“, k rozboru archetypů svého národa, ovlivněného vírou v takového Boha. Zde už se dostává na tenký led i pro čtenáře, kterého jeho „blasfemický“ popis Boha nepobuřuje. Zaobírá se totiž i nedávnými dějinami a holocaustem, který je pro něj posednutím židovského národa kolektivním Stínem, posednutím, jež bylo dle jeho názoru tragické, nicméně nevyhnutelné (operuje s myšlenkou, že přijetím Bible – tedy Starého zákona – přijali Židé i jakýsi „vnitřní holocaust“, který musel být nakonec zvnějšněn. Jde pochopitelně zvláště o dobytí „zaslíbené země“, popisované ve Čtvrté a Páté knize Mojžíšově a v knize Jozue). Současná situace státu Izrael (je třeba připomenout, že současností jsou pro něj sedmdesátá léta, tedy období po úspěšné Sedmidenní válce) je podle jeho názoru „důkazem nepochopení a nepřijetí kruté lekce holocaustu [Neboť jde o nevědomou snahu o kompenzaci let útlaku a vyvražďování. – pozn. JAP] a bude směřovat k neřešitelným problémům, které nakonec povedou k další ohromné tragédii.“ (s. 731) Současný vývoj mu dává, prozatím zčásti, zřejmě za pravdu.
Z četby této knihy jsem měl poněkud rozporuplné pocity. Na jednu stranu mi některé autorovy vývody připadaly nepřiměřené a zvláště bych mu vytkl fakt, že zcela ignoruje historický aspekt celé záležitosti. Doba před třemi tisíci lety se řídila zcela jinými pravidly a morálkou a nelze je, dle mého názoru, tak snadno hodnotit soudobými měřítky. Na druhou stranu je ale třeba zdůraznit, že Bible je jediným textem prvního tisíciletí před Kristem, který si v našem kulturním okruhu dodnes zachoval plnou věroučnou platnost. V této souvislosti běhá z autorových rozborů novodobých dějin Židů vskutku mráz po zádech. Ben Šaharovy kabalistické analýzy naopak pokládám za místy poněkud křečovité. I tak ale nabízejí mnoho nových podnětů a zajímavé inspirace.
BEN SHAHAR, H. Diagnosis – Yahweh. Llewellyn Publications : St. Paul, Minnesota, 1977. 770 stran.