O odpovědnosti

Podnebí, nikoli duši, změní ti, kdo se plaví za moře. (N. N.)
z knihy O radostech lidské duše , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Životní trampoty a komplikace jsou nejrůznějšího charakteru. Přesto možností k jejich řešení nebývá mnoho, někdy se zdá, že nejsou žádné. I "slepé uličky" však mají ve svém válečném arzenálu poslední dvě zbraně: útok a útěk. Útok jako projev aktivního řešení, útěk jako projev pasivního přístupu.

Pokud si vybereš útok, nemá být nikdy zaměřen proti lidem, ale proti svízelím. Jde o to, abychom se s vervou pustili do řešení problémů, abychom překážky na životní cestě vzali útokem. Odvážnému přece štěstí přeje!

Pokud se rozhodneš pro volbu útěku, můžeš se vyhnout mnohému nebezpečí například zachránit se před zotročením drogami či alkoholem, nebo se vyvarovat skutku, který následně tíží svědomí.

Přísloví "Kdo uteče, vyhraje" neplatí ale zcela a vždycky. Existují totiž útěky, které jsou definitivní prohrou. Před každým takovým vzetím "nohou na ramena" je nutné zvážit, zda nás v cílové rovince nebude čekat "vítězný" věnec pro dokonalého zbabělce. Zda se nestaneme člověkem, který utíká před lidskou odpovědností. Anebo zda nás nečeká dokonce věnec hřbitovní.

Jinou špatnou únikovou cestou je častý útěk do snů: do pastelových představ o životě bez problémů, do situace, kde jsme někým jiným a někde jinde...

Další chybnou cestou je útěk na jiné, konečně to pravé místo. Rozvedená žena se již potřetí vdává, nespokojený muž mění podesáté své zaměstnání, věčný student mění už pátou fakultu. Vysvětlení mají všichni podobné. Konečně už budou šťastní.

Problém ovšem nebývá pokaždé v místě, kde člověk je, ale v člověku samotném. Špatný žák z první lavice u okna se nemůže domnívat, že ke zlepšení jeho prospěchu dojde, když se posadí do druhé lavice u dveří. Ani alkoholik nebo kuřák nemůže věřit, že se zbaví svého zlozvyku, když se z Prahy přestěhuje do Brna.

K radosti lidské duše patří přiznání si, že skutečná změna řady situací, vztahů a událostí kolem nás spočívá právě ve velikých změnách uvnitř nás samotných. Například o nutné výměně kamenného srdce za srdce lidské hovoří Bůh ústy proroka Ezechiela již ve Starém zákoně.

Autor: Max Kašparů