Jsem nechtěné dítě

Jsem nechtěné dítě. Byla jsem počata v době, kdy bylo rodičům sotva 19 let. Otec měl v kapse čerstvý povolávací rozkaz. A směsice smíšených pocitů, smutku, venkovské zábavy a pár piv ho vedly k první, kterou uviděl. Typické „dám si pozor, neboj“ se jaksi minulo účinky. Zato plného účinku měly proslovy nejen zúčastněných milostného aktu. Na mou osobu. Asi vám to připadne zvláštní, jak by mohlo. Je vědecky dokázáno, že dítě už od 42 dne od početí vnímá. V této době se začíná tvořit soustava neuronů a ty zapisují to, co se děje „venku“.
Syndrom „nechtěného dítěte“ je hluboký šrám na dětské duši. Jako zlá sudička komplikuje celý náš život. Rodiče těchto dětí na ně více křičí. Pro pár facek nejdou daleko. I na atmosféru v rodině má přítomnost „nezvaného hosta“ fatální následky. Otec, vržen do svatby a rodičovství, se stal rodinným tyranem.

CO JSEM SI ODNESLA DO DOSPĚLOSTI:
• Pocit viny.
• Lásku si musím zasloužit.
• Musím být hodná a vstřícná.
• Za všechno můžu já.
• Zkazila jsem všem život.
• Trest si zasloužím.
• Kdybych nebyla, tolik by netrpěli.
• Nemám se ráda.

TYPICKÉ RYSY NECHTĚNÉHO DÍTĚTE:
• Problémy s váhou.
• Nezapadne do kolektivu.
• Těžko hledá kamarády.
• Špatné vztahy s kolegy, šéfy.
• Deprese a úzkosti.
• Špatné partnerské vztahy.
• Podléhají závislostem.
Je na každém z nás, jak se rozhodneme žít. Mně se po životě s antidepresivy vůbec nestýská. Ani po špatných vztazích. Díky týmu úžasných kouček jsem pochopila, že nejsem ta špatná. Pomohly mi od programu sebetrestání. Naučily mě mít se ráda. Úplně se mi změnil život.
Ani pro tebe úděl nechtěné/ho nemusí být permanentkou do Bohnic. Pro mimopražské do Šternberku nebo Kroměříže. Stačí si vybrat kouče z týmu Lucie Königové.

Zdeňka Rumlová
Certifikovaná koučka u Lucie Königové. "Naučte se mít rádi sami sebe."