Žijete v radostném vztahu? II.

Vadí, nevadí? Každému jinak!
Lišíme se v míře, se kterou jsme ochotni tolerovat nebo vůbec schopni rozlišovat, co je pro nás nedokonalé, vhodné či perfektní. Tyto preference jsou silně individuální a záleží na osobnosti každého z nás, na míře naší senzitivity, na specifičnosti a vyhraněnosti naší osobnosti, na našem temperamentu i sociální citlivosti.
• Někdo si vybral partnera skoro náhodou, není s ním příliš kompatibilní, ale příliš tím netrpí. A tento vztah funguje.
• Jiný by podobnou nekompatibilitou velmi trpěl.
• A ještě jiný si ji třeba neuvědomuje a související nepříliš radostný pocit ze života přičítá sám sobě a neschopnosti žít život dobře (nebo něčemu zcela jinému).
Někdo je velmi citlivý k tomu, co potřebuje a co mu vyhovuje (i v partnerských vztazích), aby mohl být spokojený. Druhý je vybíravý a nikdy s ničím spokojený nebude. Třetí je se sebou vždy spokojen nadměrně a s druhým člověkem minimálně. Dále zde máme velkou skupinu snílků, jejichž představa o vztazích je formována díly špičkových hollywoodských scénáristů romantických komedií. Tito lidé si neuvědomují, že reálný vztah není perfektní vtip a super romantika každých pět minut za zvuků smyčcového orchestru. Řešení vedoucí k naplněnému vztahu je pro každého z výše uvedené skupiny pochopitelně zcela jiné.

Co je skutečně důležité?
Jsme zkrátka různí. Od psychologie není možno očekávat, že nám podá jednoznačný návod na život. A tak moje odpověď na otázku je třeba pracovat spíše na sobě, protože vnášíme do různých situací stále své nevyřešení problémy, nebo je třeba hledat ideálního partnera, který se ke mě hodí…? bude šalamounská:
Někdy, pro někoho a v některých situacích je nejlepší pracovat na svých problémech, snažit se tolerovat odlišnost druhého a zlepšit obtížně fungující vztah. Jindy, pro jiného a v jiných situacích je nejlepší vzít nohy na ramena nebo hledat někoho, s kým si budeme skutečně rozumět.
Naším zásadním životním úkolem je rozlišit, k čemu inklinujeme, ve které fázi, v jakém kontextu a jaké situaci se právě nacházíme. Nejsem si jistý, zda nám v tom může dát psycholog nějakou jednoduchou radu. Snad kromě jediné: Důležité je žít dobrý život. Život, který se bude vyznačovat vnějším užitkem a vnitřní radostí. Nikoli život podle umělých pravidel, zaručených příruček a rad kamarádek z cukrárny. Přináší nám náš vztah takovou radost? Je plodný?
A co dělat, když vztah budujeme jen díky strachu, že už si nikoho lepšího nenajdeme? Z obavy, že jsme perfekcionisté a naše představy jsou nereálné? Z přesvědčení, že máme dost vlastních chyb a že si lepšího partnera vlastně ani nezasloužíme? Neumím odpovědět na tyto otázky jednoduše a ony jednoduché odpovědi nemají. Vím jen jedno. Že totiž přiznat si před sebou upřímně svou pozici je ten nejlepší začátek pro jejich – byť třeba opatrné, neumělé, obtížné nebo nedokonalé – odpovídání.

Dalibor Špok
Psycholog
www.daliborspok.cz