Karel Čapek (fotbalista)

Fotbalová kariéra

Hrál za SK České Budějovice, AC Sparta Praha a MEZ Židenice. Za československou reprezentaci odehrál v roce 1948 dvě utkání. Do Českých Budějovic přišel z Vodňan, pomohl k postupu do ligy. Po ročním působení v lize přišel sestup a mezitím již dvojnásobný reprezentant přestoupil do Sparty. Ve Spartě ale dělal jen dvojku Ročkovi a když dostal ve Spartě šanci André Houška, odešel do Židenic, kde odchytal ještě několik ligových utkání. Později žil ve Švýcarsku.

Ve dvaadvaceti letech přišel do Českých Budějovic. Předtím strážil svatyni konkurenčních Vodňan, kam se na jaro roku 1947 zpět vrátil Turek a výměnou za něho přišel právě Čapek. Českobudějovický SK vedl po podzimu divizi českého venkova (v té době druhé nejvyšší soutěže u nás) a byl na nejlepší cestě postoupit do první ligy. Čapek se hned po svém příchodu k černobílým stal velkou oporou, na jaře inkasoval ve třinácti zápasech dvanáct gólů, což bylo oproti podzimním dvaadvaceti výborným vysvědčením. „Černé kůže“ si při svém putování do ligy počínaly zcela suverénně a soupeře přehrávaly mnohdy rozdílem dvou tříd. Bílině nadělily deset branek, Hořovicím jedenáct a Čapkovu bývalému klubu z Vodňan, který skončil na solidním osmém místě, osmičku. Nezaváhaly ani v městském derby proti zelenobílému Meteoru, poslednímu vítězi této soutěže, kdy vyhráli na jeho tehdejší domácí půdě na Střeleckém ostrově dva jedna. Ostrostřelci Meteoru Smutnému povolil Čapek jen jednu úspěšnou střelu, která vedla jen ke kosmetické úpravě.
Ten nejtěžší oříšek Českobudějovické teprve čekal. V baráži o ligu se měli utkat s vítězem skupiny východ, exligovým Polabanem Nymburk. První střetnutí na škvárovém hřišti U Plynárny zvládli s bravurou. Výhra 4:1, které aplaudovalo rekordních 11 200 diváků, dávala veliké naděje do nymburské odvety. V té čekalo jedenáctku v pruhovaných dresech doslova peklo. Ve vyhecovaném utkání, kdy několikrát místní fanoušci vnikli na trávník, byl mužem číslo jedna Karel Čapek. Víc než dvě branky Nymburským nepovolil a dlouho nesplnitelný sen se stal skutečností. S novým podzimem se objevil Čapek spolu se svým mužstvem v první lize. Nováčkovi se ale nedařilo, přesto svými výkony vyčníval nad ostatní hráče jejich poslední instance – Karel Čapek. Zprávy o šikovném brankáři doletěly až do Prahy. V květnu 1948 nastoupil za reprezentační B-mužstvo proti Maďarsku na Letné a počínal si skvěle. Vychytal remízu a nebýt nešťastné polovlastní branky, mohlo to být ještě lepší. Příště přišla pozvánka do áčka. V roli náhradníka teplického Havlíčka na něho došlo v samém závěru, kdy vystřídal zraněného kolegu dvě minuty před koncem. V nevydařeném zápase šel do branky za stavu 0:3 pro Francii, ale než se stačil pořádně rozkoukat, inkasoval čtvrtý kus, proti kterému nemohl nic dělat. Naše reprezentace odešla před zraky padesáti tisíc diváků ze hřiště pražské Sparty s debaklem 0:4. I přes hořký debut se stal vůbec prvním jihočeským fotbalistou, který nastoupil v národním týmu. Pak ještě jednou střídal Havlíčka v Bukurešti s Rumunskem a zase nic nezkazil. Reprezentace ale popáté v řadě prohrála a šanci dostaly nové tváře. Navíc „Budějice“ byly po roce z ligy venku.
V devětačtyřicátém měl nakročeno do Bohemians, ale nakonec se objevil na Spartě. Ta získala po Ročkovi z Meteoru VIII v půlroce dva mladé brankáře. Od jara 1949, kdy všechny soutěže přecházely na systém jaro – podzim, se zdálo, že Čapkově reprezentační kariéře nic nebrání. V jeho případě se ale nepotvrdilo, že z Prahy je do národního mužstva podstatně blíž. Hned v premiéře za rudou obranou (20. března 1949) nastoupil v ligovém derby pražských „S“ a patřil ke sparťanům, které z jednogólové porážky nikdo nevinil. Jenže jeho dvojka Zdeněk Roček chytila novou šanci a až na malé výjimky ho mezi tři tyče nepustila. Po následující dva roky zbyla na posilu z jihu pouze lavička náhradníků. A pak dostal příležitost André Houška. Za působení ve Spartě se Čapek mistrovského titulu nedočkal. Bratislavský Slovan se třikrát vyhříval na výsluní, i když ve dvou případech s notnou dávkou štěstí. O prvenství muselo rozhodovat až skóre, v roce 1950 měla Bratislava o pět setin lepší. V ligových či přátelských zápasech se za tři roky postavil do branky v 58 utkáních. Roku 1952 odchytal ještě několik duelů za ligového nováčka ze Židenic, ale to už byla jen epizoda. Naplnil se zase jeden hořký sportovní osud…