Karel Čapek

Spisovatel a novinář

narozen: 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích
zemřel: 25. prosince 1938 v Praze, pohřben na vyšehradském hřbitově

ŽIVOTOPIS
Karel Čapek se narodil jako třetí dítě MUDr. Antonína Čapka a jeho ženy Boženy. Otec byl báňský a lázeňský lékař. Karel měl starší sestru Helenu a staršího bratra Josefa. Ještě v červnu téhož roku se rodina přestěhovala z Malých Svatoňovic do vlastního domu v Úpici. Zde také Karel v letech 1895 - 1900 chodil do obecné školy. Roku 1900 po smrti svého manžela se babička Helena Novotná přestěhovala k Čapkovům. V září téhož roku začal Karel chodit v Úpici do měšťanské školy. Roku 1901 se společně s babičkou Helenou přestěhoval do Hradce Králové, kde nastoupil do primy osmiletého gymnázia. Na podzim roku 1904, tedy v kvartě, vstoupil do tajného studentského debatního spolku pokrokářského zaměření a sebevzdělávacích cílů a stal se členem jeho výboru. Na konci školního roku 1904/1905 dostal doporučení opustit školu kvůli účasti v tajném spolku, čímž byl ze školy fakticky vyloučen. Proto se v září 1905 uchýlil do Brna, kde mu jeho sestra Helena, do Brna provdaná, našla podnájem. Zde nastoupil do kvinty Prvního českého gymnázia. Po dokončení sexty se Čapkovi rodiče rozhodli prodat hronovský mlýn a dům v Úpici a přestěhovat se do Prahy. Ubytovali se v činžovním domě v Říční ulici č. 11 na Malé Straně. Spolu s Karlem a rodiči zde bydlel bratr Josef a babička Helena. V září 1907 nastoupil Karel do septimy Akademického gymnázia v Praze, kde v červnu roku 1909 odmaturoval s vyznamenáním.

UNIVERZITNÍ LÉTA
V září odjel s bratrem Josefem na měsíc do Mnichova, aby si odpočinul před nastávajícím zimním semestrem na filozofické fakultě pražské univerzity, kam se v říjnu zapsal. Po letním semestru na téže univerzitě a po letních prázdninách nastoupil v říjnu 1910 na zimní semestr na filozofickou fakultu Univerzity Friedricha Wilhelma v Berlíně. V březnu 1911 odjel do Paříže, kde se zapsal na Sorbonně na Faculté des lettres. V červenci po ukončení semestru v Paříži odjel na čtrnáct dní do Marseille a koncem měsíce se vrátil do Prahy, kde se v říjnu znovu zapsal na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V listopadu 1915 byl slavnostně jmenován doktorem filozofie. V tomtéž roce byl z důvodu nemoci několikrát neodveden do první světové války. Roku 1916 se jeho rodiče přestěhovali do Trienčanských Teplic, kde Čapkův otec působil jako sezonní lázeňský lékař. Karel zůstal v Praze s bratrem Josefem.

20. LÉTA
V březnu 1917 se stal členem redakční rady časopisu Národ a nastoupil jako soukromý učitel Prokopa Lažanského, syna hraběte Lažanského. V květnu odjel s Lažanskými na jejich zámek v Chýších u Žlutic. Službu u nich skončil v září 1917. V říjnu 1917 se společně se svým bratrem stal redaktorem Národních listů. Byl redaktorem a referentem kulturní rubriky. Téhož měsíce se stal také společně s bratrem Josefem redaktorem satirického týdeníku Nebojsa, který právě vznikl. V létě roku 1920 se seznámil s Olgou Scheinpflungovou, svojí budoucí manželkou. K 31. prosinci dal společně se svým bratrem Josefem a několika dalšími redaktory výpověď z Národních listů pro nesouhlas s politickou linií šéfredaktora listu. K 1. dubnu 1921 nastoupil společně s bratrem Josefem na dobře placené místo v pražské redakci Lidových novin. V říjnu se stal dramaturgem Městského divadla Královských Vinohrad, divadla v němž také mimo jiné hrála Olga Scheinpflungová. V březnu 1922 byl poprvé osobně představen T. G. Masarykovi, s kterým poté navázal hluboké přátelství a napsal knihu rozhovorů. V srpnu podává demisi na post dramaturga vinohradského divadla na protest přebírání umělců Národním divadlem. Po urovnání kauzy svou demisi stáhl. V lednu 1923 poprvé navštívil T. G. Masaryka na Pražském hradě. V dubnu rezignoval na post dramaturga ve vinohradském divadle a odjel na dvouměsíční zdravotní cestu do Itálie. V říjnu se rodiče přestěhovali zpět do bytu v Říční ulici. V dubnu 1924 zemřela Čapkova matka. Od konce května do konce července byl Čapek v Anglii. Jel tam kvůli zasedání mezinárodního kongresu Penklubu a Výstavě britského impéria. Na podzim zavedl tradici schůzek pátečníků, intelektuálu různých názorů a povah. Tato tradice se udržela až do Čapkovy smrti.

V lednu 1925 se stal členem přípravného výboru pro ustanovení pražského Penklubu. Na únorové ustanovující schůzi byl zvolen předsedou pražského Penklubu. V dubnu se přestěhoval do vlastního domu na Vinohradech, kde s ním bydlel otec. V květnu byl zvolen členem Literárního odboru IV. třídy České akademie věd. Na toto členství ale v červnu rezignoval, když bylo členství upřeno podle něj mnohem významnějším literátům. Mezi nimi jmenoval P. Bezruče, F. Šrámka a K. Tomana. V září vstoupil spolu s Josefem do nově založené Národní strany práce. V říjnu kandidoval na 20. (posledním) místě pražské kandidátky Národní strany práce. Strana v listopadových volbách tohoto roku však vyšla bez mandátu, a po pár letech zanikla. V červnu 1926 uveřejnil článek "Čeští spisovatelé - proč mlčíte" jako odpověď na Manifest českých fašistů k spisovatelům. V září se rozhodl účastnit se boje za demokracii proti Gajdovu fašismu. Na konci září a začátku října byl u prezidenta Masaryka v Topol'čiankách, kde pak pobýval opakovaně. Na silvestra pořádal místo pátečnické schůze silvestrovský večer za přítomnosti T. G. Masaryka. Adresoval mu novoroční koledu, kterou přečetli tři herci Národního divadla přestrojeni za představitele tří politických stran: A. Švehlu, K. Kramáře a J. Šrámka. Na konci ledna 1927 rezignoval na předsedu pražského Penklubu, ale nakonec zůstal. Během ledna a března se musel Čapek bránit kampani v tisku kvůli svému silvestrovskému večeru, která byla vyvolána večerníkem Národní Demokracie a klerikálním tiskem. Hájil se nejdříve v tisku, a pak žalobami na Národní listy, Národ a List Čech. Tato štvavá kampaň ho inspirovala k napsání Skandální aféry Josefa Holoubka. Na začátku června na zájezdu československých spisovatelů do Paříže, kde se setkal s kulturními a politickými osobnostmi Francie. Celé září a polovinu října pobýval u T. G. Masaryka na zámku v Topol'čiankách. 28. října dostal společně s bratrem Josefem státní cenu za dramatické dílo za hru Adam Stvořitel. Září roku 1928 strávil opět v Topol'čiankách. V březnu 1929 odsoudil zemský trestní soud v Praze redaktora Národních listu k peněžité pokutě, odškodnému, úhradě trestního řízení a publikování rozsudku v tisku. V dubnu zemřel Čapkův otec. Září strávil v Topol'čiankách a v říjnu odjel s Olgou do Španělska.

30. LÉTA
V červnu 1930 byl ministrem školství jmenován členem poradního sboru pro věci Národního divadla. V lednu 1931 byl Výborem pro rozvoj duševní spolupráce při Společnosti národů jmenován do stálého výboru pro literaturu a umění. V březnu byl znovu zvolen předsedou pražského Penklubu. Koncem června se zúčastnil celosvětové konference Penklubu v Haagu. Poté cestoval po Holandsku. Na začátku července se v Ženevě zúčastnil zasedání Stálého výboru pro literaturu a umění při Stálé komisi pro rozvoj duševní spolupráce při Společnosti národů. V březnu 1932 přešel společně s bratrem Josefem od zkrachovalého nakladatelství Aventinum k nakladatelství František Borový, kde se stal vkladem půl milionu korun tichým společníkem. V únoru 1933 vyvolal v širokém kulturním tisku diskuzi o povaze a funkci kritiky. V březnu se vzdal předsednictví pražského Penklubu. V lednu 1934 podepsal výzvu spisovatelů, umělců a vědců na pomoc dětem strádajících za hospodářské krize. V listopadu podepsal protest Obce československých spisovatelů proti organizovaným fašistickým výtržnostem.

V červnu 1935 na mezinárodním sjezdu Penklubu v Barceloně ho předseda světové federace Penklubů H. G. Wells navrhl za svého nástupce, ale Čapek ihned odmítl. Na konci června se v Paříži zúčastnil mezinárodního kongresu spisovatelských organizací na obranu kultury. V červenci cestoval s Olgou a přáteli po Dolomitech automobilem. Na této cestě požádal Olgu o ruku. 26. srpna 1935 se Karel Čapek oženil s Olgou Scheinpflungovou na vinohradské radnici. Jeho švagr Palivec mu dal do doživotního užívání usedlost Strž ve Staré Huti u Dobříše. V říjnu byl nominován do komise pro udělování státních cen za literaturu. V červnu 1936 se v Budapešti zúčastnil symposia pořádaného Stálým výborem pro literaturu a umění při Stálé komisi pro rozvoj duševní spolupráce při Společnosti národů o přirozené úloze humanitních věd v současném světě. V červenci cestoval s Olgou po Dánsku, Norsku a Švédsku. V listopadu norský tisk navrhl Karla Čapka na Nobelovu cenu za literaturu. V únoru 1937 navštívil Edvarda Beneše na Pražském hradě. V červnu se společně s Olgou zúčastnil kongresu Penklubu v Paříži, kam byl pozván jako čestný host. V červenci cestoval s Olgou a s přáteli automobilem po Rakousku, Švýcarsku a jižní Francii. V říjnu se zúčastnil tryzny za T. G. Masaryka v Městském divadle na Vinohradech.

ROK 1938
Na přelomu dubna a března 1938 zprostředkoval neoficiální, ale otevřené německé stanovisko na politickou situaci. Na začátku června podepsal otevřený dopis členů československé sekce mezinárodní asociace spisovatelů na obranu kultury. Na konci června se zúčastnil kongresu světového Penklubu v Praze. V září pomáhal formulovat a podepsal Výzvu obce československých spisovatelů spisovatelským a kulturním organizacím celého světa, aby hájily princip svobody a pomáhaly orientovat veřejné mínění celého světa pravdivým objasněním současné československé politiky. 21. září pomohl stylizovat prohlášení, jímž vláda oznámila občanům přijetí podmínek francouzské a anglické vlády. 30. září, v den mnichovského diktátu, podepsal výzvu Obce československých spisovatelů K svědomí světa. V listopadu až prosinci musel Čapek snášet kampaň tisku proti své osobě. Odmítl evakuaci do Anglie, řekl, že musí zůstat s národem. V polovině prosince ulehl s těžkým zápalem plic a 25. prosince zemřel.

O DÍLE
Karel Čapek psal prózu, drama i poezii, věnoval se i kritice a překládal z francouzštiny, byl autorem knih pro děti, též filozofem a vynikajícím žurnalistou. Je vnímán jako vůdčí osobnost generace, která vzešla z předválečné moderny. V beletrii zaujal hlavně novým zhodnocením epičnosti a zábavnosti, demokratizací literárního jazyka, vytvořením noetické prózy a obohacením žánru utopické a detektivní literatury. Vynalézavě pěstoval rozmanité druhy žurnalistické beletrie. Jeho dílo vyznačuje snaha o co nejužší kontakt s živou přítomností, která byla podpořena jeho pragmatickou filozofickou orientací. Válka měla vliv na utváření Čapkova soucitného humanismu a ideje plurality lidské osobnosti. Po válce reagovalo jeho dílo na válečné zneužití techniky a tušení nové, ještě hroznější války v alegorických dramatech a románových utopiích. Proti radikálním lidským zásahům do přírodního a společenského řádu vyzdvihoval pozitivní hodnoty obyčejného dělného života. V tzv. noetické próze se zabýval otázkou možnosti poznání pravdy a doplnil ji pojetím, že každý má svou pravdu. Světově známým se Čapek stal svými protifašistickými díly, ve kterých obhajoval existenci základních lidských práv. Část jeho tvorby byla zfilmována.


ČAPEK A PRAHA
Roku 1907 se Čapkovi rodiče rozhodli přestěhovat z Úpice do Prahy. Bydleli v činžovním domě v Říční ulici č. 532/11 na Malé Straně. V dubnu 1925 se bratři Čapkové přestěhovali do vlastního dvojdomku č. p. 1853/28 na Vinohradech v Úzké ulici, která od roku 1947 nese jméno Bratří Čapků. Na tomto domě jim byla v prosinci 1983 odhalena pamětní deska.

V dubnu 1995 byl v Praze na náměstí Míru odhalen pomník bratří Čapků od Pavla Opočenského.

O ČAPKOVI
Monografické práce napsali např. Miroslav Halík a František Buriánek. Vzpomínkovou knihu s názvem Moji milí bratři publikovala Helena Čapková. Olga Scheinpflugová pohled na Karla Čapka zachytila v Českém románu. Pozůstalost Karla Čapka je uložena v Památníku národního písemnictví.

Cenu Karla Čapka uděluje České centrum Mezinárodního PEN klubu každý sudý rok za prozaické, dramatické nebo esejistické dílo českého autora, případně za dílo celoživotní, s ohledem na to, zda v souladu s usilováním Karla Čapka laureát i jeho dílo nějak výrazně a srozumitelně přispěli k tomu, aby se ve společnosti prosadily demokratické a humanistické hodnoty nebo aby byly ubráněny. Poprvé byla cena udělena v roce 1994. Cena Karla Čapka je bronzová plastika rozvírací knihy, uvnitř s oboustranným reliéfem portrétu Karla Čapka, dílo akademického sochaře Vladimíra Preclíka.

Památník Karla Čapka se nachází na Strži ve Staré Huti u Dobříše.
Muzeum bratří Čapků bylo zřízeno v Malých Svatoňovicích, kde byl vztyčen i jejich pomník. Společnost bratří Čapků provozuje svoji činnost od roku 1947.

DÍLO A PŘEKLADY
1916 - Zářivé hlubiny a jiné prózy (společně s bratrem Josefem)
1917 - Boží muka
1918 - Pragmatismus čili Filosofie praktického života, Krakonošova zahrada (společně s bratrem Josefem)
1919 - G. Apollinaire: Pásmo překlad)
1920 – Loupežník, Kritika slov, RUR
1921 - Trapné povídky, Ze života hmyzu (společně s bratrem Josefem)
1922 - Lásky hra osudná (společně s bratrem Josefem), Továrna na absolutno, Věc Makropulos, Moliére: Sganarelle (překlad, společně s O. Fischerem)
1923 - Italské listy
1924 – Krakatit, Anglické listy
1925 - Jak vzniká divadelní hra a průvodce po zákulisí (jedna kapitola od Josefa), O nejbližších věcech
1927 - Adam Stvořitel (společně s bratrem Josefem), Skandální aféra Josefa Holoubka
1928 - Hovory s T. G. Masarykem 1. díl Věk mladosti
1929 - Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy, Zahradníkův rok
1930 - Výlet do Španěl
1931 - Hovory s T. G. Masarykem 2. díl Život a práce, Marsyas čili na okraji literatury
1932 - Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek, Obrázky z Holandska, Apokryfy,
O věcech obecných čili Zoon politikon
1933 - Dášenka čili život štěněte, Hordubal
1934 – Povetroň, Obyčejný život
1935 - Hovory s T. G. Masarykem 3. díl Myšlení a život, Mlčení s T. G. Masarykem
1936 - Válka s Mloky, Cesta na Sever, překlad: Francouzská poezie
1937 - Bílá nemoc, Jak se dělají noviny, První parta
1938 – Matka, Jak se co dělá
POSMRTNĚ VYDANÁ DÍLA A SOUBORY:
1939 - Život a dílo skladatele Foltýna, Měl jsem psa a kočku
1940 – Kalendář, O lidech
1945 - Kniha apokryfů
1946 - Bajky a podpovídky, Vzrušené tance
1947 - Ratolest a vavřín
1948 - Kritika slov a úsloví
1953 - Obrázky z domova
1954 - Věci kolem nás, Juvenilie (později přiřazeno k vydání Krakonošovy zahrady a Zářivé hlubiny), Pohádky Karla Čapka
1957 - Sloupkový ambit
1959 - Poznámky o tvorbě
1966 - Na břehu dnů
1968 - Divadelníkem proti své vůli
1969 - Čtení o TGM, V zajetí slov
1970 - Místo pro Jonathana!, Pudlenka
1975 - Drobty pod stolem doby
1977 - Skandální aféra Josefa Holouška. Podivné sny redaktora Koubka.
SOUBORNÁ VYDÁNÍ:
1980-1995 Spisy Karla Čapka (Čs. spisovatel Praha, kompletní vydání díla Karla Čapka, řada končí svazkem Dodatky ke spisům)
KORESPONDENCE:
1962 - V. Dyk, S. K. Neumann, bratři Čapkové: Korespondence z let 1905-1919
1971 - Listy Olze 1920-1938
1975 - O. Vočadlo: Anglické listy Karla Čapka
1978 - Lista Anielce
1980 - Listy ze zásuvky (Karel Čapek Věře Hrůzové)
1982 - Dopisy z mládí (bratři Čapkové)