Když Rada pod tlakem povolí

Agrofert nasadil Milana Ferance do Jevišovic asi půl roku před koupí podniku. Bohumír Rada k tomu dnes říká: „Nejprve mi na¬vrhli, ať jim prodám své drůbežárny, že si je budou provozovat sami. Na nich jsem měl totiž největší zisk. Měl jsem si ponechat rostlinnou výrobu s tím, že se jim budu v budoucnu starat v těch drůbežárnách o hnůj a další věci. Ferance ke mně poslali jako svého agenta, který měl firmu rozkrýt a připravit na prodej drůbe¬žáren. Jenže když si všechno prohlídl, řekl si zřejmě, proč to dělat tak složitě. A najednou chtěli firmu celou.“
Naopak Milan Feranec přes opakované výzvy Deníku Referen¬dum svou roli v převzetí Agro Jevišovice nechtěl komentovat – s tím, že bychom jeho názory „nepoužili, v horším případě zkres¬lili“. I on stále trvá na tom, že v případě nákupu Agro Jevišovice šlo o „vynucenou akvizici a jediný – velmi riskantní – způsob, jak zachránit pohledávky Agrofertu“. Také tvrdí, že šlo o „asi nejhor¬ší akvizici, na které se v rámci Agrofertu podílel“. Bližší důvody nevysvětlil. Faktem nicméně zůstává, že podnik Agro Jevišovice dnes prosperuje. Agrofertu také přináší ze všech dceřiných ze¬mědělských společností nejvyšší dotace: ročně zhruba čtyřicet milionů korun.
Deník Referendum má k dispozici dva dokumenty, které odha¬lují plán Agrofertu na převzetí Agro Jevišovice: „Stav a návrh ře¬šení pohledávky skupiny Agrofert vůči Agro Jevišovice“ a „Ná¬vrh nabídky p. Radovi (ovládnutí skupiny Agro Jevišovice)“.
Plán převzetí Jevišovic Babišovým Agrofertem obsahoval ná¬sledujících pět bodů:
Agrofert plánoval „vyhrotit“ situaci tím, že chtěl „postupně omezit všechny dodávky a také cash do Jevišovic“.
Vyhrocení situace mělo postupovat k cílovému datu 15. 11. 2010, a to proto, že se tím Jevišovice měly dostávat do stále složitější situace. K danému dni měly být vyskladněny všechny jevišovic¬ké farmy včetně slovenských. A měli také přibývat věřitelé, kteří po Jevišovicích vymáhali své pohledávky. Tlak na Radu by ra¬pidně rostl.
Dále měl Agrofert v plánu oznámit bankám, že „po zvážení celé situace nehodlá Jevišovice dále podporovat“. To znamená dodá¬vat Radovi komponenty, které nutně potřeboval k výrobě masa. Tím by se Rada dostal do situace, v níž nemohl reálně podnikat, pokračovat v práci a prodávat maso, současně nemohl kompo¬nenty nakoupit jinde, jelikož na ně neměl prostředky.
Agrofert měl také v plánu tlačit na Jevišovice tím, že je připra¬ven své pohledávky vymáhat právní cestou.
Poslední bod plánu zněl: „Když Rada pod tlakem povolí a bude muset spolupracovat, získáme stroje, nájmy pozemků a může vzniknout nová společnost.“
Na jiném místě v dokumentech stojí, co Agrofert akvizicí zís¬ká: 8100 hektarů zemědělské půdy s roční dotací přibližně čty¬řicet milionů korun, výrobu zhruba sedmi tisíc tun prasat ročně, výrobu zhruba dvaceti tisíc litrů mléka denně, 240 krokodýlů a roční marži skupiny na obchodu s Radou.