Když rodina nevěří

Je to dost smutné, když vám vlastní rodina nevěří. Já už to znám nějaký ten pátek.

Snad každý teenager má konflikty s rodiči, potažmo celou rodinou. Někdo více, jiný méně. Ani já nejsem výjimka. Mě baví to, co naši odsuzují a naopak to, v čem se oni vyžívají, při tom já zývám nudou. Určitě to tak bude i u mých potomků. Mrzí mě ale to, že mi naši nevěří. To já budu věřit mé ratolesti, téměř vše. Krom jejich sexuálního života. V tom si každý trošku vymýšlí. Ale u nás doma je to už tak daleko, že se naši vrátí z nějaké kulturní akce, vidí mě u počítače. Pak následuji téměř vždy hlášky typu „Ty tu sedíš celý den že?“. A přitom vědí kulové. Já mezitím jedl, připravil se do školy na další den, četl si, něco málo napsal, poslouchal hudbu, byl venku s přáteli, nasekal něco málo dřeva. Ale to oni ve své slepé pýše (lepší výraz mě nenapadl) nevidí. A nebo nechtějí vidět. Oni jsou rodiče, a tak si chtějí za každé situace vynutit pravdu. I tam, kde pravda není.

Poslední tečkou, která vyvrcholila napsáním tohoto textu bylo, když mi moje vlastní maminka řekla do očí, že nevěří tomu, co píšu. Dejme tomu. Absurdní povídky či hry. Tam ano. Tam si něco málo vymyslím. Ale vždy to vychází z mých osobních zkušeností. Ale když píši úvahu o Bohu, tak věřím v to, co je tam napsáno. Když píši ódu o víně, tak to znamená to, co je tam napsáno. Zas až tak velkou představivost nemám, abych si tohle všechno vymyslel. Ani by mi to, po pravdě, nešlo. Rád, a snad i dobře, píšu o tématech, které jsem sám zažil. To pak jen napíšu, co se mi honí hlavou. A hned je to dvojlist A4. Ale má to hlavu i patu.

Proto asi hledám „druhou rodinu“ mezi lidmi, stejného zaměření jako já. Se stejnýma zážitky. Společně s nimi tvořím. Baví mě to o to více. Když se mám s kým podělit o své myšlenky. To u nás v rodině není možné. Nehodlám s ničím, co dělám, dobrovolně přestávat. Rád bych chodil k rodině pro nápady. Pro pěkné, vtipné a poetické nápady. Ale bohužel. Zatím to není to není možné. Snad moje děti nebudou psát podobný text, jako je tento.