KDYŽ SE BOJÍME NEÚSPĚCHU

Když se bojíme neúspěchu, někdy raději rozhodneme o prohře sami, než abychom nechali rozhodnout okolnosti.
Když si prohru aspoň trochu zařídíme sami, zůstane nám vysvětlení. Má načasování, příčinu a hlavně ještě pořád nemusí nic definitivního říkat o tom, jestli bychom na to měli.
V praxi to vypadá nenápadně.
Nepřihlásím se, stejně vybírají někoho jiného.
Nezačnu, dokud nebudu připravený.
Odejdu ze vztahu první, aby neodešel on.
Napíšu to až noc předtím. Když to nebude dobré, budu aspoň vědět proč.
Každá z těch vět vytváří malou pojistku. Když to nevyjde, pořád zbývá možnost říct si: nešlo o skutečný pokus.
Za tu pojistku se ale platí. Kupujeme si za ni to, že se odpověď nikdy nedozvíme.
Protože kdybych to zkusil naplno a stejně by to nevyšlo, co by to znamenalo?
Samotný neúspěch někdy není to nejtěžší. Horší může být význam, který bychom mu přisoudili.
V terapii proto většinou nemá smysl začínat u disciplíny nebo odvahy. Užitečnější bývá otázka, co člověku předčasné vzdání umožní nezjistit.
A pak je tu ještě jedna možnost, která se někdy objeví až později.
Vzdát se předem může chránit i před tím, co by přišlo, kdyby se to povedlo.
Úspěch totiž něco mění. Možná bych musel pokračovat. Možná bych si o sobě musel začít myslet něco jiného. Možná bych přišel o možnost říkat si, že bych to zvládl, kdybych opravdu chtěl.
Dokud jsem to nezkusil naplno, zůstává otevřené všechno.
Včetně toho, že bych na to měl.
#zapiskyzterapie Zdroj Facebook - Pozitivní psychologie v praxi