Kolik spánku potřebujeme? Osm hodin denně je mýtus

Japonci toho naspí nejméně, přesto mají nejdelší průměrnou délku života. Jak jsou na tom Češi?

Zažitá poučka, že pro zdravý život potřebujeme osm hodin spánku denně, dostává vážné trhliny. Nový výzkum týmu z University of British Columbia totiž ukazuje, že délka spánku, kterou potřebujeme ke zdraví, se v různých kulturách výrazně liší. A co víc – ne vždy platí, že více spánku rovná se lepší zdraví.

„Žil jsem několik let v Japonsku a nikdy mě nepřestalo překvapovat, jak málo toho tamní lidé naspí. Přitom Japonci mají ze všech národů objektivně nejdelší průměrnou délku života,“ uvádí Steven Heine, člen výzkumného týmu. Právě Japonsko bylo jedním z příkladů, které nejvíc zpochybňovaly obecné představy.

Osm hodin? Možná příliš
Vědci analyzovali údaje o délce spánku a zdravotních ukazatelích ve více než 70 zemích. Kromě délky života zohlednili také výskyt srdečních chorob, obezity či cukrovky. Do analýzy zahrnuli i socioekonomické faktory jako příjem, výživu a míru nerovnosti. Výsledek byl překvapivý, mezi délkou spánku a zdravím nebyla žádná přímá souvislost. Naopak – v některých zemích, kde lidé spí déle, byl zaznamenán vyšší výskyt obezity. A například Japonsko, kde se spí nejméně, má zároveň nejvyšší průměrnou délku života.

Kvalita nad kvantitu
Druhá fáze výzkumu se zaměřila na více než 5 tisíc lidí z 20 zemí. Vědci se jich ptali na spánkové návyky, zdravotní stav i to, kolik hodin spánku je v jejich kultuře považováno za ideál. Výzkum probíhal během podzimního slunovratu, aby byl vliv světla co nejvíce eliminován. Ukázalo se, že lidé, kteří se cítili po poslední noci vyspalí, byli celkově zdravější – fyzicky i psychicky.

Ale i zde platí, že všeho moc škodí. Ti, kdo spí příliš dlouho, často vykazovali horší zdravotní ukazatele. A znovu se potvrdilo, že národní průměr délky spánku nijak neodráží zdravotní úroveň celé populace. Výsledky tak upozorňují na tzv. ekologický klam – tedy mylné odvozování individuálních vlastností z údajů o skupině.

Jak spí Češi?
A jak jsou na tom s nočním odpočinkem Češi? Podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2021 je průměrná doba spánku dospělého Čecha přibližně 7 hodin a 20 minut denně. Jenže tento průměr se v posledních desetiletích snižuje. Ještě v roce 2003 spali Češi průměrně o 25 minut déle, což naznačuje dlouhodobý trend zkracování spánku – pravděpodobně kvůli změnám životního stylu, stresu nebo většímu trávení času u obrazovek.

Tento trend potvrzuje i dlouhodobá studie, analyzující data z let 1992 až 2019, která ukázala, že průměrná doba spánku mezi českými dospělými klesla z 8,6 hodiny v roce 1992 na 7,5 hodiny v roce 2019. To znamená pokles o více než hodinu během necelých třiceti let.

Z průzkumu Národního institutu duševního zdraví z roku 2022 pak vyplývá, že přibližně 30 % Čechů trpí některou formou poruchy spánku – nejčastěji jde o problémy s usínáním nebo časté noční probouzení. Dlouhodobý spánkový deficit

má přitom negativní dopady na imunitní systém, metabolismus, psychickou pohodu i schopnost soustředění.

Kulturní rytmus spánku

„Množství spánku, které je považováno za zdravé, se v rámci různých kultur podstatně liší,“ uvedl Heine pro časopis PsyPost. „Lidé, jejichž spánkové návyky se blíží kulturní normě, mívají lepší zdraví.“ Jinými slovy se nestačí řídit obecnou poučkou, protože každá společnost má jiný rytmus.

Výzkumníci se proto nyní zaměřují i na kvalitu spánku. Pokud Japonci prospí o 90 minut méně než Francouzi, ale přesto jsou dostatečně odpočatí, pak to může znamenat, že jejich spánek je efektivnější. Rozdíly v REM fázi nebo hlubokém spánku mohou být výsledkem právě kulturních zvyklostí – například v tom, kdy se vstává, kdy jezdí první ranní autobus nebo kdy začíná pracovní den.

Zdeněk Strnad flowee