Křivdy z dětství

Velice zraňujícím způsobem nepřijetí dítěte je přistupovat k němu jako k nějaké věci.
Toto chování rodičů bývá nejčastěji důsledkem nedostatku citu a pocitu nadřazenosti. Přistupovat k druhým jako k věci je nepochybným projevem pýchy. Takový postoj vztahu k dítěti se projevuje různým způsobem: dospělý nepočítá s jeho přáními a potřebami, nebere vážně to, co dítě prožívá a cítí, banalizuje jeho svědomí, narušuje jeho soukromí a intimitu, nerespektuje jeho plány. Dítěte se například velice dotkne, když rodiče bez ohledu na jeho názor přestavují nábytek v jeho pokoji, vnucují mu, co si má obléci, a strkají mu hračky, které nemá rádo. Nebo je také nutí do mimoškolních činností, které je nebaví. Rodiče by přitom měli brát na vědomí, že jejich potomek je svébytnou osobností s vlastními právy. Není pouhým prodloužením jejich života. Láska k dítěti začíná respektováním jeho základních práv.

(Bolest křivdy a radost odpuštění, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2013)