Ledacos (fejetony) Josef Čapek

Politická vášnivost

Bývaly časy (jak to známe z někdejších líčení), že filistr se v bázni boží
večer uložil do své postýlky, pěkně se vyspal a ráno se k svému
blahému překvapení dozvěděl, že zatímco libě dadal, strhla se
ve vedlejší ulici velkolepá rvačka. Potěšil se zajímavou novinkou a byl
rád, že se něco stalo a dělo a že ve všem pohodlí neměl s tím co dělat.
Ano, věci se dějí a svět se posunuje o kousek dál, co my s tím třeba
nemáme co činit. Někdo obírá uzené kolínko, a zatím v Portugalsku
pověsili nějací povstalci starého generála. Někdo pokuřuje na zápraží
z dýmky a v té chvíli objevil třeba učený Japonec sérum proti
vzteklině.
Jiný pročítá bílé nebo rudé noviny až do těch zpráv z kraje a inzerátů,
a zatím je klerikalismus na postupu nebo Marťané zasílají nám
nezpozorovatelný signál.
Bůh ví, že za to nemůžeme, když se něco nekalého strhne, zatímco
jsme zaměstnáni jinými užitečnými nebo neužitečnými věcmi. Vás
zrovna bolí hlava a vzdycháte, a jinde se možná lidé fackují kvůli
politickým názorům. Nebyl jste v té chvíli na té ani na protivné straně
a váš straník dostal více facek, ale zato byl silnější v nadávání. Běželo
o velké věci, a vy jste přitom nebyl, ba co víc, vaše strana zde utrpěla
a byla ohrožena. Nebo čtete knihu o Kolumbovi či o pravěkém
osídlení Čech, ohřívaje si nohy v bačkorách, a zatím někde někdo
strašlivě řeční, dokazuje, že to takto dále nepůjde a doporučuje svým
posluchačům občanskou válku. Hle, snad se jeho výmluvnosti
podařilo, a od té chvíle, dejme tomu, jsme znamenitým ozdravujícím
účinkům občanské války blíž. Ulice jsou oživeny občanskou válkou,
všechno protivící se a protivné je postříleno, rozsekáno a pověšeno
a souzeno revolučními tribunály a svět je nově a patřičně uspořádán.
Co jste, čta si knížku o Kolumbovi, učinil pro tuto revoluci, odplatu
a nový řád? Nic, zhola nic! –
Ale ostatně, však občanská válka tu není, možná že vinou netečnosti
vaší a vám podobných, kteří jste četli knížky nebo dodělávali resty
a do oné schůze se nedostavili.
A tak tedy zkrátka člověk, který je zaměstnán jinak a jinde, než kde
se strhují věcí, stává se filistrem, špiesbürgrem, hlavně v politice
a snahách o ten správný pořádek. A je takových lidí mnoho. Mají co
dělat, aby byli živi, a upřímně by si přáli, aby za tímto účelem byl svět
opravdu v lepším pořádku. Aby neskřípal a neváznul, tísněn špatnými
poměry a nedostatečnými zařízeními. Aby nic nebylo v křivdě a vše
konalo svou povinnost. Neboť život není snadný; vskutku nějak vázne
ve všech věcech, o nichž jednají parlamenty a komitéty, poslanci,
reformátoři, interpelace, protesty a schůze. Tam tedy vždy cosi vázne,
a téměř každý jednotlivec nějak ve svém životním plahočení
a v potřebě lepšího o některou z těch váznoucích věcí klopýtá.
Ledacos by mělo být lacinější a praktičtější, aby nám život lépe
a snáze probíhal.
I jest tedy třeba napínati dosti své síly a životní schopnosti, aby to
drobet šlo. Člověk se musí svým věcem a povinnostem pořádně
věnovat, musí na ně dost myslit a musí konečně i nějak podle svých
úkolů upravit si svůj vztah ke světu. Ten vztah, to jsou, pravda, hlavně
přání či požadavky;
ale nejsou přece všechna přání pustě egoistická a praktická, nýbrž
jsou i mnohá morální. Není snad tak příliš mnoho takových neřádů,
kteří si pro svůj prospěch přejí, aby svět byl v nepořádku, nepoctivý,
špatný a křivý. A předpokládáme, že každý rozumný člověk klade tyto
jisté praktické i morální požadavky na všechen běh tohoto světa,
žádaje snahu po jejich splňování na sobě i na všech rozumných lidech
ostatních.
Je to řada úloh prostých a samozřejmých, jejichž smyslem je obecné
usnadnění života pro všechny bez rozdílu, jako prospěšná je dobrá
silnice pro každého, ať je to pěšáček nebo vyšší bytost v automobilu,
jako je zdravá voda ve všech vodovodech, obecná zdvořilost nebo
dobré lepidlo na poštovních známkách, věci vyšší i nižší a tak dále
až donekonečna.
Tedy denní snaha o to, 1. aby se udrželo to nutné, co tu je, 2. aby se
to zlepšilo.
A tak člověk, nedobrovolný politický filistr, vstává ráno do tohoto
mravně praktického života, vstává k obecným závazkům a úlohám,
z nichž něco na sobě nese a v nichž něčím je povinen. Má je před
sebou a je si toho i drobet vědom. A tu nahlédne u kávy do novin
a s jistým podivem se shledá s úplně jiným stavem světa, než v jakém
mu je součiniti.
Stojí tam třeba, že republiku je třeba rozházeti, a týž německý
poslanec, který toto řekl, praví ještě, že velká část občanů tohoto
státu na nic jiného nemyslí. Nebo komunistický poslanec vykřikuje, že
naše policie zabíjí bezbranné nezaměstnance a že četníci utloukají
Slováky kolbami svých pušek, a dále, že hrozí naprostý krach tohoto
světa, v němž vládne jedině lež, násilí a nepoctivost, a že stojíme-li
za něco, máme se právě na tento krach těšiti. Luďák ujišťuje, že
Čvachoslováci jsou největší padouši a nepřátelé Slovenska, které se
musí mocí osvobodit, atd., neboť všelijakých takových tlustých řečí je
možno se dočíst skoro denně.
Všechny vyznívají tak pěkně, že by člověk, který by se tomu poddal,
měl vlastně buď utéci z této bídné končiny někam na Měsíc,
nebo jít někoho zuřivě zabíjet a vyhánět, ale rozhodně by nemohl
řádně a poctivě pracovat.
Ovšem, ono se z takových řečí nestřílí. Je to jen ta vášnivá, na efekt
vypočítaná stránka politiky a tribunství. Ale pravda je, že lidé, kteří
jsou tak vášnivými řečníky zastupováni, mají přece jen konkrétnější
a vážnější věci na práci než jejich zástupcové, byť by to bylo sázení
stromů, štěrkování cest nebo šití bot, a že se tedy v tomto s nimi
do značné míry rozcházejí. Jistě tento náš parlament nepodává
správný obraz o životě a práci člověka, a rozhodně není obrazem
mravní přísnosti, nýbrž mnohem častěji politické vášně, která je
vážné podstatě života velmi vzdálena.
Čteme-li třeba řeči pronesené kolem státních rozpočtů, tu se jistě
dočteme tuze mnoho politiky, ale hodně málo hospodářství. Poslanci
mnohem spíše zastupují vášně svého voličstva než jeho obecně lidské
potřeby a zájmy a také svými velikými slovy tyto vášně vzněcují
a budí.
Mnozí snad jsou těmi svými vášnivými a trapnými výstupy svým
voličům povinni; i voliči spíše hledávají v politice vášeň než život. Ale
po delším čase bude snad i těm nejvášnivějším té vášně trochu
mnoho a uzdá se jim zbytečnou. Bude to tak ještě dlouho trvat?