Ledacos (fejetony) Josef Čapek

Veliký červ

Skalní příbytky v různých dílech světa, jeskyně ve Sloupu, cikánské
díry ve skalách u Sevilly, skalní chrámy indické, obydlí Indiánů
Pueblos; všechno ukazuje na zvláštní soužití člověka s kamenem a jak
je člověk podoben červu. Červu, který vyvrtává si své dírky
a chodbičky, v nichž přebývá a do nichž převádí svůj život, jako
elektřina proudí dráty a voda trubicemi. Jako o červech se bájí, že
vznikli z prachu či ze sýra, tak člověk utvořen byl ze země a vyvrtává
do ní své živobytí od začátku až na konec. Aby se ochránil, zavrtává se
do kamene, v němž kutí všechno své, zajišťuje se, jí a hromadí
v dírkách a chodbičkách příbytků a měst, jež si vystavěl ze země, z níž
se zrodil.
Touto potřebou bytovati v chodbičkách a dírkách velmi se člověk
podobá červu, s nímž ostatně začasto je mu sdíleti se o svůj chléb
a sýr k němu, o maso i o svůj oděv, ba i o své tělo. Od člověka liší se
červ podstatněji tím, že červ stavívá nejraději v hotovém a že hmota,
do níž zavrtává všechen svůj čin, je mu nejen domovem, nýbrž
zároveň i potravou.
Člověk vyznačuje se smyslem konstruktivnějším, vytvářeje si
děravou hmotu svého hemžení uměle, stavě si svá veliká města tam,
kde jích dříve na holých březích řek, na kopcích a ostrozích nebylo.
Člověkovy příbytky, ulice, veliká města, která svou kamennou masou
rovnají se nejskalnatějším krajinám země. Jeho život kdysi počínal
ve skalních děrách a bude pravděpodobně končiti v rozlehlých
umělých skaliskách budoucích metropolí. Mohlo by se říci, že člověk
celým svým bytím již od svých počátků je zaklet v kameni.
V kamení a hlíně se rodí a umírá, v kamení a hlíně je jeho kolébka
a hrob. A mezi tím celý život trávený v kobkách, chodbičkách a ulicích
města. Jestliže primitivní skalní příbytky svými drobnými otvory,
vyvrtanými do nitra kamene, tolik připomínají sídlo červů
prolézajících dřevem či sýrem, jsou veliká města ještě mocnějším
obrazem vpravdě červího bytí hromadícího se v nesčetných skulinách,
proudícího nesčetnými chodbičkami a rozlévajícího se mnohotnými
záškuby.
Je pravda, všechno stavebnictví jest kladením a přidáváním hmoty,
ale přesto je zcela dobře možno viděti veliké město s rozlehlými
činžovními bloky, řadami domů a mocnými továrnami jako kamenný
celek, do něhož vryty byly komunikace, dlouhé a křivolaké ulice se
všemi křižovatkami, do něhož vyvrtány nesčetné kobky a chodbičky
bytů.
Červí labyrint průchodů, otvorů a cest, skulin, jeskyň a klenbiček,
v nichž hemží se množství. Chodbičky ochrany a výpadu, útulky
a úkryty skladiště kořistní, hustá síta, jimiž se cedíme, dírky, jimiž
povystrkujeme naše temné hlavičky, komfortnější klenby tučných,
i slepé skulinky, v nichž pochcípávají a scvrkají se ti slabší nepovedení.
Masa kamene a hlíny, prokutaná a prorytá tisícerým červím úsilím,
veliká děravá hmota, v níž děje se život dobrý i zlý.
Člověčenství bytující a činné, zakleté v kamení, s nímž bylo spřízněno
již od svého prvního rána. Při první práci člověkově byl mu, dříve
než všechen kov, jedině kámen pomocný. Ostrý i oblý kámen
pomáhal mu při prvním robení a v boji o život; v kamení se člověk
skrýval, v kameni rostlo jeho plemeno. A kámen, který v sobě tají také
jiskru a oheň, dal člověku, sám nejtvrdší a nejchladnější ze všeho
stvořeného, všechno teplo krbu, ochranu a službu pomocnou.
A člověk, červ kamene, vytvořil si z kamene podoby svých bohů.
Jsou si blízcí: červ, kámen i bůh.