Měj rád druhé a služ jim

Booker T. Washington se stal ředitelem Tuskegee Institute, ústavu pro vzdělávání školních učitelů v Alabamě. Krátce poté v roce 1881 procházel kolem domu jedné zámožné rodiny. Paní domu se domnívala, že Washington je jedním z dělníků, které její manžel najal na práce na zahradě, a požádala ho, zda by jí nepřipravil nějaké dřevo na topení. Profesor Washington s úsměvem přikývl, odložil kabát a dřevo naštípal. Pak nesl náruč dřeva ženě do kuchyně. Jedna mladá služka ho poznala a spěchala své paní říct, kdo to je.
Druhý den dopoledne se žena objevila ve Washingtonově kanceláři. Hluboce se omlouvala a stále opakovala: „Nevěděla jsem, že jste to vy, když jsem vás žádala o práci.“ Washington velkoryse odpověděl: „To je zcela v pořádku, paní. Já rád pracuji a je mi potěšením dělat laskavosti pro své přátele.“ Žena byla jeho chováním a ochotou odpustit natolik dojata, že věnovala ústavu štědré dary. Navíc přesvědčila mnoho svých bohatých přátel a známých, aby učinili totéž. Ve výsledku Washington díky tomuto jedinému naštípání dřeva získal pro ústav tolik peněz jako díky několika jiným sbírkám dohromady. Od Bookera T. Washingtona se můžeme naučit dvě věci:
1) Každé semínko laskavosti, které zaseješ, přinese nakonec do tvého života sklizeň požehnání.
2) Cesta k úspěchu v životě spočívá v lásce a službě druhým.