Ledacos (fejetony) Josef Čapek

Obyčejná

Jak se zdá, minuly už docela ty časy, kdy naše republika byla neobyčejnou zemí. Ponenáhlu, a proto téměř nepozorovatelně a ani bychom na to nevzpomněli, kdyby za dlouhý čas se neukázal nějaký takový tuze ojedinělý případ, který dokazuje, že se v našich oblastech dosud zdržují nějací pozoruhodní cizinci. Dlouho se nic neděje a tu někdy za dlouhou dobu se dovíme, že nějaký Američan, který vůbec ani Američanem nebyl, náramně obtáhl nějakého židovského obchodníka, který vlastně také nebyl příslušníkem této republiky. Zabývá se tím soud, noviny o tom otisknou zprávičku a my si řekneme: „Hleďme, přece se pořád ještě něco děje a časy přece jen nejsou ještě tak docela všední!“, ačkoliv víme, že se stávají čím dál obyčejnějšími a všednějšími.
Po převratu a v začátcích republiky to bylo hodně jinačí. Dnes už na to sotva vzpomeneme, ale tehdy jsme byli divnou, dosud neznámou, neprobádanou a nezužitou končinou. Cizinci sem zajížděli opatření v plném červenci kožichy a ozbrojení těžkými karabinami, domnívajíce se, že tu jsou stepí a ledovce s vlky a polárními medvědy. Někteří, dík naší folkloristické propagandě, očekávali tu bůhvíjaké národopisné atrakce, tetování a obřízky dospívajících jinochů a dívek, muže s luky a šípy, pohanské tance a slavnosti a snad i někde v horách ještě nějaké utajované lidojedství. Co tu jen přišlo všelijakých Američanů, řádných i neřádných, pravých i falešných, s řádnými i neřádnými, pravými i falešnými představami! Byla tu veliká bída, válka nás zle sebrala, a bylo tu, přiznejme si, dost příležitosti k charitativní a civilizující činnosti všelijakých blahodárných misií. Ale byla tu také zbrusu nová republika, zem neobyčejná a dosud nevytěžená, o níž bylo možno se domnívat, že jsou tu velké přírodní zdroje a poklady, které barbarskými domorodci dosud nebyly rozpoznány a které by stály za rychlé, úspěšné vytěžení. Bylo možno o novém státě ledacos slibného si představovat: hladové obyvatelstvo, které sní a oblékne všechno, co se mu dodá. Bylo možno představovat si zem nepokojnou, kde dneska je demokratická republika a zítra může být monarchie: i na zmatcích a občanských válkách lze vydělat. Dalo těšiti se myšlenkou, že by tu mohla být korupční ministerstva, že tu bude dobře možno spekulovati na všeliké handle a kšefty, na vývoz a na dovoz, na lidskou bídu, na blbost i ne¬poctivost, na nové poměry a na všechny příležitosti. Bylo možno kojiti se nadějemi, že v novém státě je ukrutný nepořádek, náramná shnilotina a příležitosti k lovu v kalné vodě habaděj, dalo se sníti o velmi slibné půdě k všelijakému podnikání, o svrchovanosti zámořského rozumu a vtipu, o nových metodách a tricích, o všelikém šikovném kousku. Mnozí nám to přišli ukázat a ledacos jsme tak viděli.
Ale země byla obyčejnější, než se zprvu zdálo. Něco se na začátku povedlo, ale přece se jen nedalo tak mnoho dělat; ukázalo se, že tu není ani Eldorádo ani operetní republika ani neznámá dosud Pensylvánie nebo Mongolie. Poměry počaly se jeviti čím dále tím obyčejnějšími a všednějšími, příležitostí málo a potíží mnoho. Poměry tak těžké, že skoro všude jinde dalo by se dělat víc. A tak ponenáhlu počet pozoruhodných cizinců silně prořídl; nevděčná půda pomalu byla opouštěna, když se počalo ukazovat, že nedá tolik, kolik se zdála slibovat, že nedá se lehce kolonizovat těžkými výdělky. Je tak obyčejná, že všude, na západ i na východ, jsou země neobyčejnější. Pro silné těžitele nedá se tu nic dělat, jediným přírodním pokladem k rychlému vytěžení je tu jen hloupost lidská, ale ani té není bez konce. Jinde jsou loviště buvolů a kožišin, doly zlaté a diamantové, loviště ústřic, slanečků, velrybího tuku nebo hory guan anebo farmy, na nichž možno ve velkém pěstovati banány, kolibříky nebo španělské mušky. A až i ty někdy budou vytěženy a příležitosti tam počnou být malé a obyčejné, mohou tam pak naopak přijít naší lidé, se svou školou jak kolonizovati obyčejnost, jak dělati z mála zase málo a být přitom živu. Stojí to někdy vynalézavosti, trpělivosti a energie, jaké jistě neměli ti cizinci, kteří zklamání ponenáhlu opustili tuhletu příliš obyčejnou zem.