Ledacos (fejetony) Josef Čapek

Aura popularis

Pravdivost těchto starých slov, v nichž dechem lidu charakterizován jest nevděk a nestálost, bude asi věčně dokazována historii. Zde máme jednu jubilejní, neboť letos je tomu právě sto let, kdy byla prohlášena nezávislost Mexika.
Mexiko, jehož jméno je odvozeno z aztéckého Mexitli – boha války –, bylo Španělům získáno nadlidským úsilím Hernanda Cortesa. Historie dobytí ohromné mexikánské říše Cortesem čte se jako jedna z nejpo¬divuhodnějších epopejí, jaké lze v dějinách země nalézti. Pravda, Cortes byl štván touhou po objevení zlata, a s ním jeho smečka dobrodruhů, dychtivců a surovců, chátra nejhoršího zrna, jaká se kdy mohla krvavou cestou za zlatem vydati. Jejich surovosti byly snad překonány jedině Pizzarovým řáděním v Mexiku, avšak Pizzaro šel za Cortesovým příkladem. Nebylo ničemnosti, podvodu, záludnosti a nejčernější sveřeposti, jichž by se Cortes pro uskutečnění svých plánů byl nedopustil. Svou sběř, jež byla každou chvíli ochotna ho zraditi, tu rotu nestálého dechu, která podle potřeby dovolávala se rozkazů nebo nedostatku rozkazů vlády, aby hned, jakmile její dravčí nozdry začují zlato, změnila svou náladu i posílila svou odvahu, ovládal nejvyšší lstí a násilím. S touto smečkou prodejných, šíleně odvážných dobrodruhů bez svědomí, která na jeho první výpravě měla pouze 300 mužů, na druhé pak 600, z nichž bylo 40 jezdců, 80 mušketýrů a lučištníků, kteréžto vojsko mělo 9 děl, sváděl bitvy, kde již hned na počátku těchto 300 lidí s úspěchem dovedl postaviti proti 50 000 mužů republiky Tlaskaly, jež pod udatným Xikotenkatlem podlehla, ochromena hrůzou z bílých mužů, kteří pro výstrahu posílali jí do tábora stovky mužů s uťatýma rukama. Cortesa provázelo na jeho dobyvatelských výpravách veliké štěstí, jemuž dovedl napomoci; velmi obvyklým prostředkem bylo zváti k sobě knížata a vůdce, aby je pak mezi čtyřmi zdmi dal povražditi „k vzbuzení bázně“. V městech, kam zavítalo toto vojsko, tak lačné po zlatě, pořádány řeže, požáry a plenění. Jestliže u Otumby dovedla jeho rota čeliti 200 000 nepřátel, z nichž 200 000 zůstalo pak na bojišti, rozmáchl se Cortes při obtížném dobytí města Mexika natolik, že mrtvoly pokrývaly vrchovatě půdu nešťastného města, s nímž, jak kronikáři udávají, padlo 200 000 lidí. Co zůstalo naživu a stálo za to, bylo umučeno a věšeno, dokud země nevydala poslední zbytky zlata, jehož zásilky oslňovaly pak krále i vlast.
Neboť nebylo jiného účinnějšího prostředku k opakování tak velké říše, jež měla více než deset milionů obyvatel, z nichž každý muž byl vojákem, byť ne nejlepším, než krajní krutost. Než krutost, která před ničím se nezastaví a neváhá, krutost tak krajní, že může hrůzou ochromiti statisíce a přiměti je k strnutí ve třasu a nářku. A Cortes neváhal, kde toho žádala sebezáchova, dopustiti se činů těch nejčernějších; jeho rota získala mateřské zemi tu ohromnou državu, brodíc se doslova řekami krve. Jsa věrným katolíkem a zvláště oddaným ctitelem sv. Petra, neváhal Cortes obtížiti svou duší všemi hříchy, jakých se ctižádost, vášeň a doby¬vatelská tvrdost mohou dopustit. Nešetře v šílených podnicích dobyvatelských své vlčí smečky, jíž věru bylo třeba býti vlky, aby neklesla někdy pod tíhou nebezpečí nadlidských, nešetřil Cortes ani sebe, ani těla ani duše, která neznala jiného cíle než zmocnění se a opanování Mexika. Vykonav tento úkol úžasný, zemřel roku 1547 za své návštěvy ve Španělsku v Seville, kdež s velikou slávou byl pochován v klášterní kapli sv. Isidora. Ještě s větší slávou byly pak jeho ostatky později převezeny do Mexika, na půdu, kterou Španělům získal jeho meč.
Španělský kolonizační systém vládl však v Cortesem dobyté državě v nejkrutější podobě. Država byla mateřskou zemí tyranizována a vy¬sávána, a důsledkem byly pak vzpoury. Bylo jich několik, jež byly krutovládou potlačeny, které však živily nejprudší nenávist vůči mateřské zemi, vůči všemu, co bylo španělské a nikoliv mexické. Po zmatcích roku 1822 byl samovládce Iturbide svržen a kongres prohlásil spolkovou republiku. A tohoto roku, v čas povstání proti mateřské zemi, kdy nejohnivěji vzkypěla vášeň a zášť, byl potomky dobyvatelů Cortesův hrob rozbořen a zneuctěn a jeho kosti rozmetány do větru. Dech lidu je roznesl po zemi, pro kterou obětoval vše, až i do spásy své duše.