Ledacos (fejetony) Josef Čapek

En masse

Veliký, uchvacující byl Whitmanův výkřik pro vítěznou demokracii: En masse! To slovo nesmírných křídel vyslovuje ohromné sjednocení a svornost všech lidí v jediné myšlence. Jsme pro demokracii; jsme pro ni všichni, en masse.
Od těch dob se však veliké slovo častým zneužíváním otřelo a za¬mastilo jako hodně obehraná karta. Náleží k laciným trumfům, které pro nejběžnější potřebu nosí dnes v kapse en masse každý, kdo pracuje s masami. Masy lze dnes dostati i v nejmenším politickém krámě. Má to bezmála až velkoobchodnickou aluru, pracovati v masách, a nadto jsou masy z nejlacinějších politických artiklů. Není-li v poli¬tickém krámě nic jiného, lze tam vždy dostati masy. Masy všeho druhu: masy trpící i bojující, masy sebevědomé, masy podvedené, masy hrdé, že jsou masami, masy kráčející neochvějně za svými vůdci, masy, jejichž jménem se píše a mluví, zkrátka masy pro všechno. Masy cítí, chtějí či nechtějí to a ono, nebo někdo má za sebou masy. Osudem lidí jest, aby se nevyhnutelně stali masami; je to prostě jistá kletba jejich množství. Jelikož vláda republiky jest, jak praví Rudé právo, v dravých rukou několika kapitalistů, jsou ti všichni ostatní nutně masou. Tato celá masa jest pak složena v redakčních místnostech listu.
En masse je jenom duchové, tedy pro denní potřebu jaksi řídké, kdežto masa je veličina hmotné a reální povahy, kterou lze vždy snadno přihodit na váhu příliš lehkého slova. Masa, jakkoliv celou svou podstatou a veškerým svým určením náramná, velepočetná a těžká, je při své hmotné velebě zároveň velmi vhodná k použití, neboť se kdykoliv smrskne na pohodlné slovíčko akorát tak ke vzetí do úst.
Je tedy pochopitelno, že každý politický program, list i strana potřebují a užívají svých mas. Méně pochopitelno však dosud bylo, že mezi všemi sklady mas jediná strana lidová jako by mas neměla. Zajisté že strana lidová vždy se mohla honositi převelikými masami, které má v nebesích, ale tyto masy nebešťanů jsou pro potřeby denní politiky přece jen drobet z ruky. Zdá se pak také, že nebylo snadno onu masu, jakou lze velmi snadno udělati z člověka sociálního, zhotoviti také z křesťana; nepochybně, že bylo k tomu zapotřebí něco více času, aby z dětí božích byla vyrobena politická masa. To se tedy konečně v pátém roce republiky podařilo, neboť když sítem a lisem obecních voleb se odcedili obecní zástupcové, zůstalo dole na dně něco velehojného a hustého, a to právě jest ona v těchto časech tak užitečná a cenná masa. Spatřujeme tedy uprostřed obecného masochismu teď i stranu klerikální, ona má zadělány plné hrnce masy, masy veliké, husté, hutné a lidové, masy vydatné, jíž úspěšně možno konkurovati i s masou takovou, jaké užívá Rudé právo, masou výtečnou a užitečnou, s níž možno vyrukovati na politický trh i do boje, masou, jež je vždy největším statkem strany, jež je oporou programu i jeho páteří, masou mohutnou, jaká vždy vyžaduje rozhodné bojovnosti svých zástupců, oněch zástupců, kteří za sebou mají masy.
Jest jasno, že snáze lze psáti a mluviti, když máme masu; když byste nerespektovali mluvčího, budete aspoň respektovati jeho masu. Nuže, lidová strana má nyní zástupce i masu. Jak ohlašuje radostně „Čech“ v Chroniquereligieuse en Tchécoslovaquie, dílu bylo požehnáno, masa utěšeně kyne a kypí a její zástupcové „peuvent constater qu’ils ont gagné et gagnent encore tous les jours du terrain dans les masses“.
Což docela potěšitelně dokazuje, že jsme národem při nevelké početnosti velmi vydatným. Dá se z nás narobiti mas až k neuvěření; jen spočítejte ty všechny masy, z nichž se už skládáme! A v počtu ovšem nemohla dlouho scházeti masa křesťanská. Pánbůh, svatí a přímluvci nahoře a masa dole, konečně jsou tu pohromadě všechny předpoklady křesťanské masívní politiky.