Ledacos (fejetony) Josef Čapek

Aby to co nejlépe dopadlo

Nedávno jsme se dočetli, že – snad – a kdož to ví – je možno, že není vyloučeno, že v našem nejvyšším vojenství – může být – prý se do jisté míry ukazuje možnost myšlenky, že by uniformy naší čs. armády mohly někdy být po stránce formální v něčem zlepšeny a zdokonaleny.
„Proč ne?“ pravili jsme na to my poplatníci, „když už – jak jsme ustavičně ujišťováni – mír světa jest takový, že vojsko musí být, ať tedy vojáci vypadají hezky.“ Na to nám podotknul jeden voják, že kdyby byl poplatníkem, on by takto nemluvil a staral by se především o to, aby nám armáda nepřišla draho, však že ty vojanské šaty jsou dobré dost. Nezbývá nám tedy než doufati, že nejvyšší vojenství vezme při možných změnách a zlepšeních účastný ohled na naše kapsy a že na to, po moderním způsobu, půjde technicky: totiž s vážným vědomím, že zlepšení a zdokonalení má zároveň znamenati také zlepšení po stránce ekonomické.
Není pochyby, že naše vojenské uniformy jsou koneckonců uniformami zcela dostatečnými, že se v nich dá zcela dobře obhájit mír, a od válek chraň nás všechna lidskosti prozřetelnost. Ale aniž bychom dbali hlasu někdejších ještě rakouských důstojníků, kteří bručívají, že tato uniforma není dost efektní, přiznejme si, že jí opravdu něco schází. Něco jí dost citelně schází, a to nikoliv v detailu, nýbrž v charakteru. Není dost taková ani maková, není dost ani anglická ani americká, není dost domácí ani světová, zkrátka je v ní něco nevysloveného, co patrně vysloveno býti mělo. Sluší nejlépe jen vysokým a štíhlým postavám anglického tělesného střihu, co náš průměr je nižší, podsaditý a poně¬kud sražený, a neodpovídá ani dost našemu – přiznejme si to – středo¬evropsky vaškovskému typu, jehož těžkopádná solidnost poměrně ješ¬tě tak nejlépe, totiž nejrobustněji, se uplatňuje pod mocnými škopky válečných helmic. Ale nebylo tu nejen dostatečně pronikavě přihlíženo k našemu fyzickému typu, nýbrž nedbalo se dost ani ducha. Uniforma má na sobě nésti kus historie a je věru možno trochu se diviti, proč v uniformách čs. armády nezůstalo něco z uniforem Legií, co by se snad namnoze dobře uplatnilo v různých technicky specializovaných armádních útvarech. Uniforma je především také ústrojem technickým – a dosud každá technika, ať to bylo v řemesle, industrii i ve sportu – našla si v oděvu svou nejtechničtější formu, netroufám si však usuzovati, pokud naše uniforma hoví všem praktickým požadavkům po stránce vojensky technické. Dále pak uniforma má v sobě obsáhnouti a přehod¬notiti něco z živlu civilního, kus životního a lokálního výrazu, v němž na dané půdě a daných podmínkách domoviny a státu se všichni – voják nevoják – milujeme a poznáváme, což pak uniformě dodává nejživější vážnosti i zvláštního nejvlastnějšího půvabu. Je to ona stránka, po které tak výhodně vynikají uniformy především anglosaské, co středoevropská stará vojenská paráda je formou nemoderní a přežilou, neboť v ní převažuje – mnohdy až operetně – ráz feudální. Snad tedy i z toho, jak u nás lidé v různých podmínkách žijí, pracují a se obrňují proti živlům, dalo by se pro vojenský oděv vyvoditi něco užitečného a pů¬vodního.
To tedy je slušná řádka předpokladů, které by byly měly být splněny. Nestalo se tak s dostatečným zdarem a ostatně nelze něco takového hned hotově vysypati z rukávu. Je jisto, že jsme na to u nás měli trochu těžkou ruku, nedost pronikavého ducha a velmi nejistý smysl pro formu.
Proto se pisatel článku, který nám k tomuto povídání dal podnět, značně bojí, že by eventuální změny mohly zase jen levně zničehonic býti někdy přes noc upečeny někde ve vojenské kanceláři. Přimlouvá se, aby se vážně hledalo a zkoušelo a aby se sáhlo k široké a řádné soutěži. Což o to, soutěž by snad mohla přinésti hojně podnětů a mezi nimi snad něco užitečného! Velmi však, jak se zdá, tížila – a není tak zcela divu – pisatele na srdci otázka estetická. Přimlouvá se tedy vřele a s ohromnou důvěrou ve výsledky, aby k rozhodování v soutěži byla zajištěna účast vynikajících výtvarníků, aby se takto lépe káplo na to pravé. Nuže, zde právě bych byl hodně skeptikem. I ten nejvíce vynikající výtvarník, který po celý život maloval nymfy a plameňáky koupající se v palmových hájích či břízy v mlze nebo staropražské fontány v osvětlení měsíčním, by byl v takové soutěží asi tak stejně užitečný jako hvězdář nebo virtuos na flétnu. Raději se měl přimlouvati, aby místo jednoho vynikajícího výtvarníka byli do rozhodování v takové soutěži přibráni dva opravdu frajerští kapitáni a nějaký fešácký četař. Ti lidé dobře vědí, čeho potřebuje uniforma po stránce praktické, a krom toho jí nejlépe umějí nosit, aby šaty i voják měli řádnou fazónu. Ti tedy, troufám si tvrditi, by měli pro tu estetickou stránku uniformy rozhodně lepší oko než vynikající tvůrcové soumraků, slunečních prasátek a spících odalisek.