Máte tetování? Trpíte psychickou poruchou a špatně skončíte, tvrdí lékař

Dříve bylo tetování příznakem kriminální minulosti. To dnes dávno neplatí, ale někteří lidé, včetně lékařů, na tom stále trvají.

Článek
Neurolog Martin Jan Stránský poskytl rozhovor časopisu First Class. Úryvky z něj se nyní šíří na sociálních sítích. Zvláště část, ve které mluví o tom, proč se lidé nechávají tetovat a co to o nich vypovídá. Vyslovené „pravdy“ jsou ale plné předsudků a neověřených domněnek.

Tetování je jako kouření
„Studie ukazují, že na rozdíl od běžné populace, lidé, kteří se nechají tetovat, mají až 30 % větší náchylnost nebo postižení z různých psychologických (sic!) poruch. To není názor, to je prostě fakt,“ vysvětluje ve videu Stránský. A pokračuje tvrzením, že mezi vězni, kteří mají tetování, je až 80 % vrahů. Ale zároveň dodává: „To neznamená, že jestli někdo je potetovaný, tak je hloupější nebo má psychické problémy anebo že bude vrah. To v žádném případě. Ale je to jako kouření. Jsou lidé, kteří mohou kouřit 40 cigaret denně a dožijí se 90 let, ale podle všech statistik a studií ta pravděpodobnost, že se nedožijete devadesátky, je absolutně obrovská,“ zmiňuje ve videu.

Z úst odborníka obvykle očekáváme podložená tvrzení. Jenže pokud se je pokusíte ověřit, zjistíte, že se Martin Stránský mýlí takřka ve všem, co říká. Zvláštně působí i poněkud kulhající analogie s kouřením. Kouření přímo způsobuje vážná a často smrtelná onemocnění, o tom není pochyb. Naznačovat, že tetování vede k psychickým potížím nebo dokonce ke kriminálnímu jednání, je ale nejen věcně nepřesné, ale i nebezpečně zavádějící. Lékař se neopírá o relevantní výzkumy a v jeho podání to zní až znepokojivě autoritativně.

Výzkum se týkal vězňů
Jak je to tedy se statistikami, na které se Stránský odkazuje? Tetování má podle průzkumu Nielsen Admosphere z roku 2020 zhruba 15 % Čechů – tedy asi 1,64 milionu lidí. Reálně to číslo dnes bude ještě vyšší. Psychickými potížemi však trpí každý čtvrtý, tedy přes dva miliony lidí. A co vězení? Tam je aktuálně kolem 18 tisíc osob, což je jen zlomek – asi 0,17 % populace. Jinými slovy: lidí s psychickými problémy je víc než těch, kteří mají tetování. A lidí s kriminální minulostí je naopak nesrovnatelně méně. Přesto lékař dal rovnítko mezi tetování a duševní poruchy nebo kriminalitu.

Stránského tvrzení působí jako odborně podložená, ale ve skutečnosti vycházejí z výzkumů, které se nezaměřovaly na běžnou populaci. Studie z 90. let minulého století a z počátku nového tisíciletí, které má zřejmě na mysli, pracovali hlavně s vězeňskou populací. A nepřekvapivě skutečně naznačily u těchto lidí vyšší výskyt poruch chování, impulzivity nebo sklony k riskantnímu chování, jako je například užívání alkoholu a drog.

Novější a podstatně reprezentativnější výzkumy, které zahrnuly různé sociální skupiny naznačují něco docela jiného. Například to, že většina tetovaných žádnou psychickou poruchou netrpí nebo skutečnost, že tito lidé jsou obvykle otevřenější vůči novým zkušenostem a bývají nezávislejší, extravagantní a méně konformní. Jedna ze studií skutečně našla vyšší souvislost s impulsivitou u tetovaných. Souvisí to zřejmě s ADHD v dospělosti - skutečným důvodem tu je ADHD, nikoliv tetování jako takové. Impulsivita se ale rozhodně netýká všech tetovaných lidí. Vůbec se naopak neprokázalo, že by byli psychicky nemocní nebo inklinovali ke kriminálnímu chování.

Zkrátka, ukazuje se, že v celkové populaci tetování není automaticky znakem psychické poruchy nebo kriminálního chování – jak se tvrdilo dřív. Změnila se kultura a společenské přijetí tetování. Proto nelze říct, že by dnes byl tetovaný člověk nějak predisponovaný k patologii – a mnoho výzkumů to potvrzuje.

Terapeutický neznamená chorobný
Jak tedy tetování může souviset s psychikou? Možná má pro někoho terapeutický význam - například jako součást nějaké ztráty, traumatu nebo v případě nejistoty ohledně identity. To ale nelze zobecnit – ne každý, kdo se tetuje, to dělá z těchto důvodů. Navíc pokud to má pro někoho, kdo prošel těžkými věcmi, léčivé účinky, je to spíše pozitivní věcí než důvodem pro stigmatizaci.

Proč se lidé nechávali tetovat v minulosti, si lze snadno domyslet, ale existují i práce, které se tím podrobně zabývaly. Patřilo k vězeňské kultuře a naznačovalo příslušnost k nějaké skupině vězňů. Podobně jako například erb nebo uniforma sloužilo k rozpoznání toho, kdo kam patří. Bylo zřejmě i způsobem, jak dát najevo svůj vzdor proti autoritám, celému systému nebo trestu. Někdy byl rituál tetování, který je spojen s bolestí, způsobem zvládání traumatu nebo symbolem síly navzdory okolnostem. Jindy šlo třeba jen o zaznamenání vlastního příběhu - odsouzení si třeba nechávali vytetovat číslo, kolik let si odseděli nebo koho ztratili. Nebo to byl příznak nedostatku jiných prostředků k sebevyjádření - šlo zkrátka o jednu z mála kreativních činností, které si člověk ve vězení mohl dopřát.

To vše dnes dávno neplatí. Ale konzervativnější lidé si tetování zkrátka spojují s tím, co znají. Tedy s vězením. Mají problém porozumět tomu, že dnes jde o široce rozšířenou úpravu zevnějšku a pořád mají tendenci být jakýmisi „strážci konformity“. Pokud tak činí lékař, který veřejnosti podává zavádějící informace a přispívá tak ke stigmatizaci lidí, kteří se nějak odlišují, je to odborné selhání. Lidé lékaře stále vnímají jako autoritu a věří tomu, co vysloví. I když se to týká docela jiné oblasti než je ta, pro kterou mají odbornost. Ve zmíněném vyjádření se lékař zaštiťuje odbornou autoritou a vědeckými výzkumy, ale ve skutečnosti jen upevňuje společenské předsudky.

Další zdroje:

https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/09585189908402168

https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0047235213001189

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26276922/

https://www.frontiersin.org/journals/psychiatry/articles/10.3389/fpsyt.2023.1224811/full

Pavla Čechová Seznam médium