Nesouhlasím s tebou, ale to ještě neznamená, že tě zatracuju! Jak vést diskuse bez hádek a se ctí

Zažili jsme to už všichni. Někdo z vašich blízkých, někdo, koho milujete a je pro vás důležitý, najednou říká něco, s čím zcela nesouhlasíte. Začnete debatovat, dost často se to změní v hádku a skončí to větou: „Asi se shodneme, že se neshodneme.“ Jenže tohle vlastně není nesouhlas, je to odmítnutí. A to může jakékoli vztahy hodně pochroumat, ne-li zničit.

Samozřejmě to nebývají debaty o tom, které cereálie jsou nejlepší, ale většinou jde o zásadnější témata. O politiku, náboženství, výchovné metody, jednoduše věci, které se týkají toho, jak vidíme a vnímáme svět. A když zjistíme, že někdo z našich blízkých určité věci vidí zcela odlišně, zmocňuje se nás panika. A také vztek, s nímž se probouzí touha přesvědčit ho, že se mýlí. A i když je naším cílem vyjádření nesouhlasu, dost často to končí bolestným odmítnutím. Což jsou dvě zcela odlišné věci.

Odmítnutí versus nesouhlas
V prvé řadě je potřeba si vysvětlit, v čem je rozdíl. Nesouhlasit s někým je v pořádku. Patří to k životu, do jakýchkoli mezilidských vztahů. Vyjádření nesouhlasu je ale vlastně vyjádření respektu k druhému – ty to vidíš takhle, já jinak, ale obojí je v pořádku. Můžeme se o tom pobavit, ale stále se respektujeme a nesnažíme se jeden druhého změnit.

Odmítnutí je pravý opak. Je to nejdřív nesouhlas bez respektu, pak snaha změnit někoho k obrazu svému, a když se to nedaří, přichází skutečně odmítnutí. První varianta může vaše vztahy posílit, odmítnutí je naopak oslabí a dost často zcela ničí.

Jak nesouhlasit, aniž bychom odmítali?
Podle Melody Stanford Martin, americké expertky na komunikaci a sociální etiku, je potřeba větou typu „shodneme se na tom, že se neshodneme“ začínat, nikoli končit. Když tím totiž skončíte, jasně dáváte najevo, že toho druhého v podstatě kvůli jeho názorům zatracujete. A asi se shodneme, že v téhle atmosféře se žádnému vztahu příliš nedaří. „Co kdyby tohle ale nebyl konec debaty, ale její začátek? A co kdyby cílem diskuse nebylo změnit něčí názor, ale prostě si povídat a hledat případné průsečíky shody i tam, kde se zdá, že nejsou?“ radí Martin. A tady jsou její vysvětlení, proč je to o mnoho lepší.

1. Nesouhlas je zdravý
Mít na něco jiný názor a vyjádřit ho je přece princip zdravé a demokratické společnosti – každý má právo vidět věci svýma očima, každý má právo o svých názorech mluvit a každý může vyjádřit svůj nesouhlas. Samozřejmě slušným a respektujícím způsobem, nikoli agresivně, či dokonce vulgárně. Když si tohle uvědomíte, je to první krok, jak lidi neodmítat, ale opravdu s nimi mluvit.

2. Cílem není někoho měnit
Další věc, kterou jednoduše musíte přijmout, je, že snažit se někoho změnit není správné. To je nátlak, snaha mít nad někým kontrolu, ovládat ho. „Když se pokoušíme změnit něčí názor a on se brání, je neuvěřitelně lákavé uplatňovat kontrolu a dominanci. Kontrola nejen vytváří nerovnováhu moci, ale podporuje frustraci a zášť a narušuje důvěru. Naprostá pravda svobodné společnosti je, že nemůžeme ovládat ostatní lidi nebo je nutit, aby věřili tomu, v co chceme, aby věřili,“ vysvětluje expertka na komunikaci.

3. Změnit názor je složité
Navíc změnit názor, kterému jste věrní třeba celý svůj život, není vůbec snadné. A rozhodně to není věc, která by se mohla odehrát během jedné diskuse. Vysvětluje to teorie kognitivní disonance. „Podle ní většina z nás zažívá velké napětí a frustraci, když nám jsou předloženy nové informace, které zpochybňují naše současné přesvědčení,“ popisuje Martin.

Jen si vzpomeňte, jak nepříjemné máte pocity, když si říkáte: Neměla jsem si místo těch šatů radši koupit sukni? To je disonance v běžném životě, malicherná a nedůležitá, přesto ve vás vyvolává neklid. A teď si představte, že ve vás někdo probudí disonanci ohledně něčeho, co je pro vás opravdu životně důležité. Nejspíš to budete vnímat jako útok na sebe samé a rozhodně se budete snažit bránit. A rázem tu nemáme plodnou diskusi, ale spíš hádku, která váš vztah může zničit.

Respektujte a nechte to být
Někdy je jednoduše lepší tenhle typ diskusí prostě nechat být. A respektovat a přijímat druhé, i když věci vidí jinak než vy. Není to ostuda ani zbabělost – je to vyjádření respektu. Toho, že umíte žít s tím, že na určité věci má daný člověk jiný názor. Protože třeba oceňujete jiné jeho postoje, jeho vlastnosti.

Snaží se vás někdo dostat pod kontrolu a ovládat vás? Pozor na takové lidi!

Lucie Mullerová PROŽENY