Memorandum, které Babiš podepsal, ale nedodržuje

Nicméně situace, kdy si konkurenti vyřizují své napjaté vztahy vypálením úrody, nemá v českém zemědělství obdoby. Nikdo ze zemědělských expertů, s nimiž jsme hovořili, o žádném obdob¬ném případu neslyšel.
Rada to pokládá za součást snahy Agrofertu zlomit jeho od¬por. Babišovi lidé situaci samozřejmě líčí jinak: „Skupina Ag¬rofert ve své historii koupila přes sedmdesát zemědělských podniků, ale s žádnými jinými vlastníky nevedeme soudní spory. Pan Rada je výjimkou,“ řekl nám mluvčí holdingu Ka¬rel Hanzelka ve snaze vylíčit Radu jako ojedinělého potížistu.Je nicméně evidentní, že Agrofert nedodržuje to, k čemu se Rado¬vi písemně zavázal. Když Rada ve zcela nevýhodné situaci Agro Jevišovice odstupoval Babišově firmě Navos, obě strany 7. ledna 2011 podepsaly memorandum. Agro Jevišovice se v něm Rado¬vě nové firmě Agro Boskovštejn zavázalo podnajímat patnáct set hektarů půdy. To ale nikdy nedodrželo.
Agro Jevišovice totiž podepsanou smlouvu o podnájmu pat¬nácti set hektarů, kterou má Deník Referendum k dispozici, nikdy nezaregistrovalo na pozemkovém úřadě. Vložilo na něj až smlou¬vu na dvanáct set hektarů, což byl ústupek, k němuž Rada svolil v obtížné osobní situaci. „Drželi můj dům v exekuci. Jak jsem s nimi měl vyjednávat?“ říká.
Ani smlouvu na dvanáct set hektarů ovšem Agro Jevišovice ne¬dodržuje. „Babiš Jevišovákům řekl, aby mi dali patnáct set hek¬tarů, oni se zavázali pouze ke dvanácti stům, a také o ně se mě soustavně pokoušejí připravit,“ zlobí se Bohumír Rada. Že mu Je¬višovičtí skutečně neposkytli ani smluvních dvanáct set hektarů, dosvědčuje například faktura za rok 2013, podle níž si nechávají platit za pozemky jen o něco větší nežli poloviční. Vše se navíc odehrává na Znojemsku, kde je velká nouze o zemědělskou půdu, takže k novým polím někde „o vesnici dál“ by se Bohumír Rada dostal jen těžko.
Ve sporu, který vyvrcholil bezprecedentní likvidací Radovy úrody, Jevišovice využily pozemkových úprav v obci Velký Kar¬lov. Jedná se o uplatnění vcelku nových zákonných norem.
Česká krajina je rozparcelovaná do množství pozemků, jejichž vlastníci se v průběhu let měnili v důsledku rozmanitých smluv či dědických vztahů. Na mnoha místech situace dospěla ke zcela nepraktickému uspořádání, takže na sebe pozemky jednoho ma¬jitele nenavazují, jinde třeba zůstal obecní hřbitov odříznutý, bez příjezdové cesty.
Zákon o pozemkových úpravách má tento chaos změnit tím, že zasahuje do vlastnických vztahů s cílem „vytvořit racionální podmínky pro hospodaření vlastníků půdy“. V katastru Velké¬ho Karlova skončilo správní řízení k pozemkové reformě v roce 2014, což znamená, že tam právě v důsledku ustanovení daného zákona k 1. říjnu 2014 zanikly všechny nájemní vztahy. A s nimi rovněž podnájemní smlouvy mezi Babišovým Agrem Jevišovice a Agrem Boskovštejn Bohumíra Rady.
Jevišovičtí a Agrofert se pokoušeli této skutečnosti využít, aby nemuseli dodržovat svůj závazek podnajímat Radovi půdu. Mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka, na kterého nás odkázal šéf Agra Jevišovice Antonín Kyjovský s tím, že jde o citlivou věc, Deníku Referendum napsal: „Přestože pan Rada věděl, že pod¬nájem pozemků dotčených touto úpravou k 1. 10. 2014 končí, tak pozemky na konci září 2014 a v dubnu 2015 neoprávněně zasel.“
Bohumír Rada samozřejmě věděl, že smlouvy v souvislosti s pozemkovou reformou zaniknou, neviděl ale jinou možnost, jak ve složité situaci jednat: „Mám dohodu podepsanou Andrejem Babišem, že mi Jevišovice mají podnajímat patnáct set hektarů. Moje smlouva na dvanáct set hektarů platila do 30. září roku 2017. Jednal jsem tedy v dobré víře, že budou obdobné podmínky platit i po pozemkových úpravách – a zasel jsem ještě v době, kdy jsem měl na pozemek platnou smlouvu.“
Postřik Roundupem na Radovu úrodu nedopadl jako rána z čistého nebe. Agro Jevišovice si s jeho firmou pár týdnů před zásahem vyměnilo několik dopisů. Žádali ho, aby pšenici a kukuřici z pozemku odstranil, v opačném případě – psali – to udělají sami a budou požadovat náhradu nákladů. Dokonce mu v jedné chvíli nabídli odškodné, avšak v částce nižší, než jsou náklady vyjádřené znalcem Bohumíra Rady.
„Co by mi bylo platné, že mi někdo uhradí náklady? Potřebuju přece úrodu prodat a vydělat, bez toho se nedá živnost provozovat. To je, jako kdybyste byl stolař, vyrobil stůl, někdo ho rozbil a řekl vám, že vám zaplatí dřevo,“ poznamenává ke své situaci. Proto trval na svém a žádal, aby mu Jevišovičtí umožnili úrodu sklidit v řádném termínu. Odvolával se přitom na memorandum a na to, že podle původní smlouvy mohl na pozemcích ještě několik sezón hospodařit.
Podstata je neoddiskutovatelná: Andrej Babiš se jako předseda představenstva Agrofertu spolu se dvěma svými podřízenými vlastnoručním podpisem pod memorandum Bohumíru Radovi zavázal, že mu poskytne patnáct set hektarů půdy, na nichž bude moci dále hospodařit. Závazek vzápětí Babišovi podřízení odmítli dodržet a dnes se z něj různými kličkami pokoušejí vyvázat prakticky úplně.
Jestliže ministr financí Andrej Babiš říká, že by chtěl stát řídit jako firmu, právě přístup Agra Jevišovice je jednou z ilustrací, co tím skutečně myslí. Je to právě jeho firma, která řeší spor brutálními metodami, jež v českém zemědělství nemají obdoby.
Bez ohledu na právní stránku věci, která nemusí být zcela přehledná, je zjevné, že postup Babišova Agra Jevišovice nelze pokládat za legitimní. Jedná se přece o zemědělské plodiny. „Je¬den starý agronom z Velkého Karlova, když spálené pole viděl, povídá: Za socialismu by vás za tohle všechny zavřeli, včetně Babiše. Rozumíte, to byla potravinářská pšenice, pekl by se z ní chleba…,“ říká Rada.